Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 205. Mýtus o Sisyfovi

10.09.2021 11:05 | Komentář
autor: PV

Albert Camus (7. listopadu 1913 – 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože takové označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filozofa, avšak pozdější filozofické myšlení výrazně ovlivnil.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 205.  Mýtus o Sisyfovi
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

Narodil se uprostřed vinic nedaleko Mondovi v departementu Constantine v Alžírsku. Jeho otec byl smrtelně zraněn v bitvě na Marně v roce 1914. Ubohé dětství v Alžíru, kde učitel M. Germain a pak profesor Jean Grenier rozpoznali jeho nadání: záhy se projevivší tuberkulóza, která spolu s tragickým pocitem, jemuž říkal absurdno, ho naplnila zoufalou touhou žít — to jsou prvky, které utvářely jeho osobnost. Psal, stal se novinářem, řídil divadelní společnosti a dům kultury, dal se na politiku. Za války se ve Francii stal jedním z hlavních organizátorů ilegálních novin Combat. Po osvobození se z Combat stal deník a Camus jeho šéfredaktorem. Pro svůj tón a náročnost znamenaly tyto noviny předěl v dějinách tisku.

Omylem přiřazován k existencialistickému hnutí, které dosáhlo svého vrcholu ihned po válce, vytvořil Camus dílo zabývající se absurdnem a vzpourou. Obecný smysl tohoto díla patrně nejlépe shrnul Faulkner: „Camus tvrdil, že jedinou skutečnou úlohou člověka, zrozeného do absurdního světa, je žít, uvědomovat si vlastní život, vlastní vzpouru, vlastní svobodu.“

V roce 1951 v eseji Vzbouřený člověk Camus píše: „Chtěl jsem povědět pravdu, aniž bych přestal být velkorysý.“ Rovněž prohlásil o tomto eseji, který mu přivodil mnoho nepřátelství a rozkmotřil ho především se surrealisty a se Sartrem: „Jakmile se zločin začne honosit pozůstatky nevinnosti, pak podivným zvratem, charakteristickým pro naši dobu, se žádá na nevinnosti, aby se ospravedlnila. Ctižádostí tohoto eseje je přijmout tuto podivnou výzvu a zkoumat ji.“

V roce 1957 byla Camusovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Pro dnešní čtení jsme vybrali několik pasáží z knihy Mýtus o Sisyfovi z roku 1942 (autorské úvodní slovo, esej Absurdní zdi a titulní Mýtus o Sisyfovi) nikoli náhodně. Navzdory tomu, že Camusovo psaní je plné odkazů, filosofujících úvah a popisujíce absurditu je samo též trochu absurdní, to, co je v něm živé pro naše (a možná všechny časy), je popis člověka v bludišti. A co jiného než právě bludnou pouť bez záchranné niti dnes prožíváme? Možná, že v Camusově textu najdete mnohá pojmenování a vysvětlení svých vlastních pocitů.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

JUDr. Renata Vesecká byl položen dotaz

Žaloba za neplnění slibů

Dobrý den, co si s vaším právním vzděláním myslíte o žalobě, o které prý uvažuje předseda senátu Vystrčil, a která má být mířena na Babiše s Macinkou za ta, že neplní své sliby? Stalo se někdy, že by byl politik žalovaný za to, že neplní slib? A je to vůbec právně možné? Protože za mě se politiků, c...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

15:49 Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Denní glosa Jiřího Weigla