Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 205. Mýtus o Sisyfovi

10.09.2021 11:05 | Komentář
autor: PV

Albert Camus (7. listopadu 1913 – 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože takové označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filozofa, avšak pozdější filozofické myšlení výrazně ovlivnil.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 205.  Mýtus o Sisyfovi
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

Narodil se uprostřed vinic nedaleko Mondovi v departementu Constantine v Alžírsku. Jeho otec byl smrtelně zraněn v bitvě na Marně v roce 1914. Ubohé dětství v Alžíru, kde učitel M. Germain a pak profesor Jean Grenier rozpoznali jeho nadání: záhy se projevivší tuberkulóza, která spolu s tragickým pocitem, jemuž říkal absurdno, ho naplnila zoufalou touhou žít — to jsou prvky, které utvářely jeho osobnost. Psal, stal se novinářem, řídil divadelní společnosti a dům kultury, dal se na politiku. Za války se ve Francii stal jedním z hlavních organizátorů ilegálních novin Combat. Po osvobození se z Combat stal deník a Camus jeho šéfredaktorem. Pro svůj tón a náročnost znamenaly tyto noviny předěl v dějinách tisku.

Omylem přiřazován k existencialistickému hnutí, které dosáhlo svého vrcholu ihned po válce, vytvořil Camus dílo zabývající se absurdnem a vzpourou. Obecný smysl tohoto díla patrně nejlépe shrnul Faulkner: „Camus tvrdil, že jedinou skutečnou úlohou člověka, zrozeného do absurdního světa, je žít, uvědomovat si vlastní život, vlastní vzpouru, vlastní svobodu.“

V roce 1951 v eseji Vzbouřený člověk Camus píše: „Chtěl jsem povědět pravdu, aniž bych přestal být velkorysý.“ Rovněž prohlásil o tomto eseji, který mu přivodil mnoho nepřátelství a rozkmotřil ho především se surrealisty a se Sartrem: „Jakmile se zločin začne honosit pozůstatky nevinnosti, pak podivným zvratem, charakteristickým pro naši dobu, se žádá na nevinnosti, aby se ospravedlnila. Ctižádostí tohoto eseje je přijmout tuto podivnou výzvu a zkoumat ji.“

V roce 1957 byla Camusovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Pro dnešní čtení jsme vybrali několik pasáží z knihy Mýtus o Sisyfovi z roku 1942 (autorské úvodní slovo, esej Absurdní zdi a titulní Mýtus o Sisyfovi) nikoli náhodně. Navzdory tomu, že Camusovo psaní je plné odkazů, filosofujících úvah a popisujíce absurditu je samo též trochu absurdní, to, co je v něm živé pro naše (a možná všechny časy), je popis člověka v bludišti. A co jiného než právě bludnou pouť bez záchranné niti dnes prožíváme? Možná, že v Camusově textu najdete mnohá pojmenování a vysvětlení svých vlastních pocitů.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Sliboval jste národ sjednocovat

Proč ale pak zaštitujete akci, která národ dost rozděluje? A vám nevadí, že Posselt hlasoval proti našemu členství v EU nebo že teď kádruje lidi a o některých tvrdí, že do Evropy nepatří? Nemusím s nimi souhlasit, nemusím takové politiky volit, ale říkat o někom, kdo zde má své kořeny, že sem nepatř...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Lanz: Pojedu do Ankary, pojedu do Ankary, jinak bych byl doma bit

15:21 Zdeněk Lanz: Pojedu do Ankary, pojedu do Ankary, jinak bych byl doma bit

Samozřejmě, že je ten nadpis myšlen v nadsázce. Nikdo určitě nebude prezidenta Pavla bít za to, že c…