Narodil se uprostřed vinic nedaleko Mondovi v departementu Constantine v Alžírsku. Jeho otec byl smrtelně zraněn v bitvě na Marně v roce 1914. Ubohé dětství v Alžíru, kde učitel M. Germain a pak profesor Jean Grenier rozpoznali jeho nadání: záhy se projevivší tuberkulóza, která spolu s tragickým pocitem, jemuž říkal absurdno, ho naplnila zoufalou touhou žít — to jsou prvky, které utvářely jeho osobnost. Psal, stal se novinářem, řídil divadelní společnosti a dům kultury, dal se na politiku. Za války se ve Francii stal jedním z hlavních organizátorů ilegálních novin Combat. Po osvobození se z Combat stal deník a Camus jeho šéfredaktorem. Pro svůj tón a náročnost znamenaly tyto noviny předěl v dějinách tisku.

Omylem přiřazován k existencialistickému hnutí, které dosáhlo svého vrcholu ihned po válce, vytvořil Camus dílo zabývající se absurdnem a vzpourou. Obecný smysl tohoto díla patrně nejlépe shrnul Faulkner: „Camus tvrdil, že jedinou skutečnou úlohou člověka, zrozeného do absurdního světa, je žít, uvědomovat si vlastní život, vlastní vzpouru, vlastní svobodu.“

V roce 1951 v eseji Vzbouřený člověk Camus píše: „Chtěl jsem povědět pravdu, aniž bych přestal být velkorysý.“ Rovněž prohlásil o tomto eseji, který mu přivodil mnoho nepřátelství a rozkmotřil ho především se surrealisty a se Sartrem: „Jakmile se zločin začne honosit pozůstatky nevinnosti, pak podivným zvratem, charakteristickým pro naši dobu, se žádá na nevinnosti, aby se ospravedlnila. Ctižádostí tohoto eseje je přijmout tuto podivnou výzvu a zkoumat ji.“

V roce 1957 byla Camusovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Pro dnešní čtení jsme vybrali několik pasáží z knihy Mýtus o Sisyfovi z roku 1942 (autorské úvodní slovo, esej Absurdní zdi a titulní Mýtus o Sisyfovi) nikoli náhodně. Navzdory tomu, že Camusovo psaní je plné odkazů, filosofujících úvah a popisujíce absurditu je samo též trochu absurdní, to, co je v něm živé pro naše (a možná všechny časy), je popis člověka v bludišti. A co jiného než právě bludnou pouť bez záchranné niti dnes prožíváme? Možná, že v Camusově textu najdete mnohá pojmenování a vysvětlení svých vlastních pocitů.