V tomto cyklu setkání s knihami jsme už četli z jeho knih Kacířství a Slamění psi. V jedné z nich jej vydavatel charakterizuje jako autora, který „neposkytuje žádné pozitivní alternativy, nesporně však je pobídkou k zamyšlení nad mechanicky přejímanými stereotypy, kterými tradice zahlcuje naši kulturu a vzdělanost.“  V knize Slamění psi se Gray zabývá nesnadným soužitím člověka a Země z obecných, filosofických pohledů a dochází k závěru, že – jednoduše řečeno – Země by byla oázou harmonie a přirozenosti, nebýt člověka; v knize Kacířství je o něco konkrétnější: Prochází moderními dějinami postupných snah lidstva o sebezničení, ať už v souvislostech globální vesnice, kde se střetají zájmy ekologické a ekonomické, tak v konkrétní kritice soudobé geopolitiky světových mocností, například Ruska, Číny či Spojených států.

Dnes si budeme číst z jeho další česky vydané knihy Al Kájda s podtitulem Co znamená být moderní. V názvu samotném najdete zhuštěnou charakteristiku obsahu. Jde o soubor rozsáhledjších esejů vedených tématicky kolem ústředního bodu, a tím je expanze terorismu kulminující událostmi jako byl útok na WTC v roce 2001.

Gray se zabývá důvody růstu a sílení islámského extrémismu a terorismu jako metody k údajné nápravě světa. Sleduje historické kořeny a paralely, provázející násilné prostředky prosazení ideologických cílů. Snaží se dívat na agresivní fundamentalismus současného islámu bez mediálních či vojáckých klišé, naopak jde mu to to dobrat se podstaty tohoto jevu. Protože jen při poznání podstaty je možné klást si další otázky po příčinách a důsledcích, a také po metodách, jak tomuto průvodícímu a čím dál citelnějšímu jevu současné civilizace čelit.

Na první pohled nesrozumitelný je podtitul knihy Al Kájda, tedy Co to znamená být moderní. Je to ale nejasnost jen zdánlivá. John Gray totiž vychází z přesvědčení, že čelit nějakému jevu, a zejména tak vyhraněnému jevu jako je islámský terorismus, lze jen při jeho důkladném pochopení a zasazení do intelektuálních, nikoli jen materiálních souřadnic světových dějin. Zcela jinak by se pohlíželo na islámský terorismus u vědomí, že jde o projev orientálního středověku, o symptom nějakých dosud živých, ale velmi tradičních rituálů a ikon odlišné kultury. A úplně jinak se nám islámský terorismus začne jevit ve chvíli, kdy dojdeme k závěru, že jde o extrémní, ale svým způsobem logickou a předvídatelnou reakci na globalizaci moderních technologií. Že jde o jev navýsost moderní, který nemá kořeny v historii, ačkoli se ohání letitou vírou a svatými knihami. Že jde o jev, který svou podstatou navazuje na evropské myšlenkové proudy 19. a 20. století. To je také hlavní závěr Grayova přemýšlení a také jeho nejoriginálnější příspěvek k analýze soudobého terorismu s náboženským nebo obecně ideologickým podtextem. Hned v úvodu k tomu říká:

Sebevražední atentátníci, kteří zaútočili 11. září 2001 na Washington a New York, mají na svědomí víc než jen to, že zabili tisíce civilistů a zdemolovali Světové obchodní centrum. Zničili legendu o moci západu. V západní společnosti panuje víra, že modernost je jednolitý stav věcí, všude stejný a vždycky kladný. Čím se společnosti stávají modernějšími, tím se sobě navzájem více podobají. Zároveň se zlepšují. Být moderní znamená uskutečňovat naše hodnoty - hodnoty osvícenství, za které je rádi považujeme.