Zaskočen byl zjevně i šéf ČSSD Jan Hamáček, nikoliv asi ani tak proto, že by se zamýšlel nad tím, zda jsme natolik ekonomikou daňových optimalizací, aby nám nižší daně zajistily vyšší příjem do státní pokladny, protože nižší daň se rozhodne platit větší počet firem. Nýbrž proto, že se vyděsil, co by to udělalo s jejich voliči, kteří na snižování daní vyndávají naslouchátka, nebo jdou dobrovolně do baru pít s ostatními z jednoho brčka. Prohlásil proto, že snížení daně odmítá a zrušení superhrubé mzdy podporuje, ač to považuje za nerealistické. Dopady na rozpočet chce sanovat sektorovou daní. Tedy opět onen známý evergreen sociálních demokratů, které nepoučily zkušenosti sousedních zemí s bankovní daní, kterou buď ruší, nebo by byly moc rády, aby ji nikdy nezavedly.

Připomenu, že jednoroční zkušenost s bankovní daní v Rumunsku napáchala závažné škody na finančním zdraví bank a prohloubila i nejistotu investorů, pro které je stabilita daňového systému klíčová. Tato země na začátku letošního roku bankovní daň zrušila. Letos v červnu po podobné zkušenosti zrušilo tuto daň Slovensko. Nestačí to jako důkaz nesmyslnosti opatření, které v lepším případě jen přenese náklady s daní na klienty, v horším poškodí ekonomiku a pověst země?