Nabízí se nechtěné srovnání, je to již 80 let, co se okupovaná Evropa, a tedy i Protektorát, připojila k Hitlerově výzvě zvané „Winterhilffe“ (Zimní pomoc) pro německou armádu u Stalingradu. Začal sběr teplého ošacení, snášely se hromady svetrů, podvlékaček, ponožek, vhod přišly i šály, čepice, ušanky… V tom roce 1942 zima přišla „zase nečekaně“, po jaru, létu, podzimu… Statisíce promrzlých vojáků u Stalingradu nezachránily ty naše svetry, ponožky, šály ani podvlékačky…

V televizi se dívám s tou babičkou na ty moudré ministry. Těch titulů, co mají před i za jménem, ale zima je zase zaskočila. Slyším, že není plyn, elektřina, není ani uhlí. Máme šetřit na teple, na žárovkách, místo vany sprcha, otužovat se a pokud energie jsou, tak se nedoplatíme. Naše moudrá Markéta volá do svetrů, nemáme se stydět si vzít rovnou dva. A na noc čepici a peřinu. V obchodech svetry i ty podvlékačky jdou na dračku. Ceny kamen na dřevo a uhlí letí vzhůru, je na ně pořadník. Vytahuji svetry i tu kdysi odloženou peřinu, však naši předkové před staletím na ni nenechali dopustit.