V této souvislosti jsem si připomenul slavnou britskou komedii s Peterem Sellersem „Myš, která řvala“. Tato komedie pojednává o nejmenším státě ve světě, jenž vyhlásil válku největší mocnosti světa, USA. Dvacet lučištníků pod velením jejich nadlesního se objeví v ulicích New Yorku. USA se otřásly v základech své moci. Film běžel před mnoha lety také u nás, moc jsme se nasmáli. Ten film se hodí do těch dnešních dnů.

Budovy diplomatických misí potemněly. Na MZV to špatně spočítali i Český dům se uzavírá, není personál. Již nenabídneme Rusům svíčkovou. Český dům to je ta špička ledovce. SSSR, dnes Rusko a další bývalé republiky byly či jsou, tradičně s naší ekonomikou pospojovány. V zemích bývalého SSSR stále jezdí tisíce našich tramvají, tisíce nákladních vozů TATRA, export to byly zejména strojírenské výrobky, spotřební zboží, průmyslové celky…

Rusko je trhem budoucnosti, všechny světové značky tam mají své zastoupení. My jdeme s klackem nenávisti proti tomuto proudu… Světla rozzářené Moskvy, Petrohradu, Kazaň jiná města jsou viditelná i z kosmu, do kterého by se Američané bez pomoci ruské techniky léta nedostali. To jsou fakta, která ti Kolářové, Fialové a mnozí další, nechtějí slyšet. Česká zahraniční politika se vrátila do doby studené války. Před 30 lety jsme měli dobře našlápnuto. Rozpadla se Varšavská smlouva, měl nastat celosvětový mír, otevřely se hranice i trhy. Po čase zklamání: „Ach, jak jsme byli naivní.“