Odpověď je snadná, a i šestileté dítě by na ni přišlo: Jste to vy, soudruhu Dufku!

Teď vážně. Soudruhu Dufku, my víme, že Vaše srdce stále bije v sedmdesátých letech minulého století, v letech normalizace. Chápeme, že je vám demokratická současnost krajně proti srsti a že podnikatelé a živnostníci jsou vaší noční můrou. Skutečně, změny jsou pro vás nepochopitelné. Vězte, že práce již neznamená jen údernickou směnu a titulky v Rudém právu, které hlásají překročení normy o 200 %. Doba, kdy jste vy, komunisti, zabavili řemeslníkovi jeho živnost, udělali jste z něj „vedoucího“ v provozu komunálních služeb a trestali jste jej za neplnění nesmyslného plánu, taková doba je pryč.

Soudruhu Dufku, voláte po konci živnostníků a jejich návratu do továren. Podle Vás si to prostě stát žádá. Tady je ovšem třeba říct, že to nepotřebuje stát, ale vy, levicoví odborářští bossové. Vy potřebujete co nejvíce lidí v zaměstnaneckém poměru, protože Zákoník práce vám nad nimi dává moc, i když nejsou členy vašich odborů! Vy potřebujete co nejvíce členů svých odborů, protože z nich, soudruhu Dufku žijete. Parazitujete na zaměstnancích, a abyste si mohl vy a vám podobní udržet svoje dobře placené fleky v odborářských funkcích, musíte rozdmýchávat stálý spor mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.