Odůvodňuje to tím, že vyhláška byla vydána v roce 2000, dále že se změnil občanský zákoník, na Česko již dopadají právní předpisy EU, a že došlo také k zásadnímu rozvoji elektronického prodeje jízdních dokladů a využívání elektronických odbavovacích systémů. Dalším argumentem se jeví zavedení Systému jednotného tarifu a požadavky na právní jistoty cestujících i provozovatelů dopravy.

V připravované novele  vyhlášky č.175/2000 Sb. se záměrně zastavíme u jednoho z navrhovaných bodů. V paragrafu 15, bodu1) písmene m) se stanovují podmínky hodnocené jako porušení přepravních podmínek.  A to z pohledu bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob, dále ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy. Cestující poruší podmínky přepravy když, citujme: „chová se hlučně, reprodukuje hlučně hudbu nebo zpěv nebo používá hlasitě audiovizuální techniku nebo obtěžuje ostatní cestující jiným nevhodným chováním, nebo zápachem“.

Ihned se musíme ptát, kdo je tou osobou, která bude posuzovat, zda cestující nenaplňuje jednu z výše uvedených skutečností a tedy tím zakládá právo dopravce jej vyloučit z přepravy? V paragrafu 3, odstavce 4) vyhlášky se uvádí, že cestující smí být cestující vyloučen z přepravy  dopravcem pověřenou osobou. Vyhláška dopravci totiž ukládá (v paragrafu 14, písmena e), že pořádek, čistotu a klid ve vozidle je povinen zajistit dopravce, a to v zájmu řádné péče o cestující při poskytování přepravních služeb.

Bude ale snad řidič tramvaje, autobusu či strojvedoucí, nebo snad průvodčí tou  dopravcem pověřenou osobou?  Tito pracovníci budou řešit porušení podmínek přepravy cestujícím citovaných výše podle § 15, bodu 1), písmena m)? O tom lze s úspěchem pochybovat.