Už při svém vzniku, premiéře na naší politické scéně, byť nikým a nikde nevolen, požadoval a sofistokovaně podněcoval, štval demonstranty, které si svolal na Václavák, k nerespektování výsledků řádných, demokratických a svobodných voleb. S jediným cílem - svržení vlády, prezidenta republiky. Z úst vůdců tohoto spolku se směrem k nevelkému ještě davu sela nesmiřitelná nenávist, vybuzoval se hněv ulice, konstruovaly se nesmyslné až stupidní důvody, proč nenávidět, proč svrhnout, proč nepřipustit rozhodování vlády. Té vlády, která vzešla z výsledků právě těch demokratických voleb. Od těch, kteří si neuvěřitelně pokrytecky začali říkat Milion chvilek pro demokracii.

Zřejmě jenom pro tu jejich, pokřivenou a smyšlenou, nově vytvořenou demokracii, ve které chtěli a chtějí ještě, jak je vidět, vládnout sami. Volby - nevolby.

Vulgarity, nadávky, lživá obvinění, protest proti tomu, co by prý mohl někdo udělat, až bude jmenován ministrem - ministryní a proto nesmí být jmenovaná. Absurdní, bizarní, stupidní. Ale vůdcem v hnědých rajtkách zfanatizovaný dav řičel nadšením, házel kýble rétorické špíny, lží, vylhaných obvinění na každého, koho vůdce jmenoval jako nepřítele. Jak jen se dejinné události opakují, točí v kruhu! Protože někteří vůdcové umí dobře opisovat, jsou vybaveni kazatelskou průpravou.

Poroučejí, vyžadují, chtějí...