Zdá se, že právní úprava sociálního bydlení se stává „oříškem“ současné české legislativy. Vládní prohlášení sice obsahuje záměr připravit zákon o sociálním bydlení, ale tento záměr byl později přehodnocen tak, že postačí pouze zákonná úprava finančních příspěvků na bydlení. V Lidových novinách (Vít Lesák: „Ať se postarají obce“ LN 8.7) obviňuje ředitel Platformy pero sociální bydlení ministryni Maláčovou, že jí navržená úprava těchto příspěvků zhorší situaci v chudých regionech a že jde o devastující„ experiment s osudy seniorů a rodin s dětmi“. A trvá na přijetí zákona o sociálním bydlení… Centrum pro společenské otázky upozorňuje, že příspěvek na bydlení pobírá každá 25 domácnost s ČR a každá 18 s dětmi a publikované záměry mohou „ výrazně zhoršit situaci obyvatel odkázaných na nájemní bydlení. Ministryně Maláčová (Týden.cz) se však brání tím, že prý jen na veřejnost unikl „interní dokument A“, který žádným zákonem není, s tím, že připravuje „rasantní změnu dávek na bydlení“ neboť obchod s chudobou musí skončit.

Kde koho jistě napadne, zda by nebylo lepší bojovat s tou chudobou než s jejím obchodováním. Ale u nás to s chudobou zase tak jednoduché není. Na straně jedné slyšíme, že v ČR je v porovnání s ostatními státy EU nejméně osob ohroženo chudobou, na straně druhé se na počátku prázdnin dovídáme, že mnoho rodin si nemůže dovolit odjet někam na dovolenou, nebo na prázdninový pobyt poslat své děti. Že chudí jsou i ti, kteří sice pracují, ale nemohou si za svoji mzdu přiměřené bydlení – bez sociálních dávek – dovolit. A že za průměrný důchod sice zaplatíme malý byt, ale nesmíme současně jíst ani si kupovat si léky. Chudí jsou však podle všeho i ti, kteří prakticky nikdy nepracovali, neboť sociální dávky jim k nějakému životu postačují a souvislost této skutečnosti s jakousi diskriminací je pouze tvrzena.

O tom, že moderní demokratický stát by měl pomáhat chudým asi nebude sporu, ale není snad jedním ze základního problému bydlení u nás to, že právě na bydlení „nedosáhnou“ i ti, které bychom za „chudé“, jak tomuto termínu obecně rozumíme, asi neoznačovali? Učitelé, prodavačky, dělníci a zaměstnanci v mnoha profesích? Nespočívá ona jejich „chudoba“ v tom že právě to bydlení je pro ně příliš drahé?