Ach jo.
Slova jsou a je s nimi potíž. Protože mohou být svatá, ale taky všední, laciná a planá. Mohou být vzácná, ale i tuctová, nudná či prázdná. A mohou být plná a taky dutá. Nabubřelá a skromná. Noblesní či buranská. Dobrá a zlá. A přetékavá, chamtivá, pitomá, primitivní, špinavá, úzká, kulatá, hranatá, burleskní, hubená, hrbatá, placatá, odporná, démonická, podezřelá, temná, zrádná, úlisná, jedovatá, hořká, křivá, měkká, tvrdá, závistivá, lstivá. Ale taky důstojná, přímá, pravdivá, čistá, nadějná, povzbudivá, průzračná, upřímná, rovná, veselá, srdečná, laskavá, přející.
A my ta slova potřebujeme! Přerovnávat, skládat, chápat. A potřebujeme k tomu lidi. Ty co to dělají stejně jako my. Lidi, kteří mluví, píší, čtou a naslouchají a pak přerovnávají a zase skládají. Znovu a znovu. Chtějí rozumět sobě, okolí a třeba i vesmíru. A chtějí také pochopit Tebe, cenzore, manipulátore, dezinformátore, kádrováku. Chtějí rozumět Tvému strachu ze svobody slova.
S cenzorem a kádrovákem není dobře na světě. Kádrovák o svůj charakter láme jiné a cenzor zas rozbíjí ty větné skládanky, slovům dává náramky a ničí a ničí. Ale slova se nedají zničit. Nedají se rozlámat, spálit, rozpustit. Jsou jako částice atomu. Znovu je vykopeš, chytíš ze vzduchu, zamrazí Tě v zátylku. Jsou věčná. Často jsou pouze neobjevená a čekají na člověka.
Pohrdejme kádrováckou živností a pohrdejme cenzory. A snad jich i litujme. Oni sami nevidí svůj konec, ale my ostatní začasté jsme zjistili, že moc lidská je krátkodechá a její pýcha zaslepuje. Ten jejich normalizační strach z divokého a svobodného skládání slov je samé usvědčuje ze zlých skutků. Vezměme je svobodnými slovy po hlavách, abychom ukrátili jejich čas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
