V Británii zakazují kouření (ZDE). A část britských „konzervativců“ šílí (ZDE). Najednou se probrali ze zimního spánku k zásadní obraně „svobody“, svobody vdechovat do plic kouř. Zatímco nad omezováním fundamentálních svobod, jako je svoboda slova, vyznání, shromažďování apod., které jsou roky dnes a denně pošlapávány, mlčeli, mlčí a budou mlčet dál. Jako kdyby kouření bylo tou svobodou svobod, bez které nelze dál. Jedině ono probudilo takzvané konzervativce k hysterické reakci.

Znamená to tedy, že progresivisté všech stran to od nynějška budou mít složitější? Vůbec ne. Soudím, že nemají žádný důvod se znepokojovat tím, že by snad mohlo jít o trvalejší změnu. Že právě kouření bylo tou poslední kapkou a odteď již budou britští Konzervativci i konzervativci hrdě stát na stráži fundamentálních svobod Magny charty. Něco takového opravdu nečekejme. Jejich vyskakování si a odvaha, dávaná na odiv ve věci zákazu kouření, je naopak symptomem pravého opaku.

Je potřeba ptát se, kde byli, když byly uvalovány lockdowny a vládla policejní šikana? Mluvil někdo z nich o těchto věcech nahlas? Zpochybňoval někdo povinnost nosit roušky, nebo se povinně očkovat? Kde byli a jsou každý den, když se omezuje svoboda slova? Na jaké straně stojí vždy, když se posiluje klima, v němž je vyslovování nemainstreamových názorů stále obtížnější, nebo to s sebou přinejmenším nese významné společenské, ale stále častěji i ekonomické náklady? Nepomáhají náhodou také vztyčovat mantinely určující, co je ještě přípustné, a co už nikoli? Co říkají na rozšiřující se nábožensky motivované útoky v západních městech? Co všechna ta zelená opatření? A lepili se snad k vozovce na hranicích Skotska po nedávném schválení zákona o „hate speech“? Směšné a tragické zároveň.