V těchto dnech promluvil i předseda Ústavního soudu Rychetský, který si postěžoval, že se obává, že se u nás demokracie nerozvíjí už 31 let nejsprávnějším směrem.

Tak tedy, když dovolíte, jako občan s nesporně dlouholetou praxí ve výzkumu, vývoji, výrobě a prodeji vesměs velmi rozumných praktických věcí, tedy nikoli jen z oblastí, kde se mlátí sic často umělecky zpracovaná prázdná sláma, si dovolím položit otázku, kdo za tím milionem právních předpisů stojí. Vždyť přece neexistuje právní předpis, na jehož, přinejmenším konci, by nestál právník.

Takže když tedy uvážím Vás, ono vyjmenované trio a uvědomím si, jakou by každý z Vás měl nést odpovědnost, nezlobte se, napadá mě otázka, proč se svými problémy chodíte jako právníci do televize a tedy k nám a proč nám,  občanům o SVÝCH problémech vyprávíte. A proč, abyste pěstovali občanskou společnost, se raději nesejdete mezi sebou a neprovedete hlubokou analýzu svého postavení.

Přečetl jsem si poslední rozhovor s panem Rychetským a mám v paměti jeho nedávný rozhovor s Witowskou. Popřemýšlel jsem nad těmi rozhovory a dospěl k závěru, že čemu pan Rychetský opravdu nerozumí - je řízení státu. Vypadá to tak, že si řízení státu, tedy živoucí organizaci, plete s řízením Ústavního či Krajského soudu, tedy s organizacemi především byrokratickými.

Ona tomu odpovídá i naše Ústava. Kterou přinejmenším redigoval kdo? Nu právníci.

Učiním možná příliš odvážnou odbočku.

Ve feudalismu, na který se díváme poněkud svrchu, se dostávali do rozhodných státních pozic vesměs šlechticové. Většinou na svou dobu velmi vzdělaní, když už jejich dítěti byl určen učitel odpovědný za jeho úspěchy. Váha šlechtice ve společnosti se opírala nejen o jeho dobrou pověst, ale i o to, že všichni věděli, že šlechtic vlastní a spravuje někdy i velmi rozsáhlé majetky schopné produkce oněch praktických věcí, které jsem vzpomněl výše. Ti, co kolem panovníka připravovali jeho rozhodnutí byli tedy velmi vzdělaní, zkušení, prakticky myslící lidé.

Ale tomu tak přece nyní u nás není.

Pan Rychetský začal jako, pokud vím, právník bytového družstva, pak začal být viditelný v politice a pomocí ní to dotáhl až na místo kde jeho styk s praxí byl pouze zprostředkovaný. Nikdy nepracoval v oblasti, kde se vyrábějí vzpomenuté praktické užitečné věci.

Myslím, že se to dá řící, a věřte, že to myslím nanejvýš přátelsky a upřímně do jisté míry i o Vás, paní Válková, která jako málo právníků dokážete myslet i velmi prakticky. A že se to dá říci i o paní Šimáčkové, s níž jsem učinil spíše jinou zkušenost.

Glosa má být krátká a zejména taková, že je ji možno domýšlet až v hlavách toho, kdo ji čte.

A tak tedy prosím, abyste zvážili, vy tři jmenovaní, kdo může nejen za onen milion předpisů, ale i za to, že nám za třicet let vyrostla demokracie jaksi nedomrlá.

Když Ústava a všechny navazující zákony a předpisy prošly před jejich uveřejněním rukama právníků.

Nyní prosím: mírný, praktický štulec:

jak si, proboha, může pan Rychetský rozumět s premiérem našeho státu, který tam přišel z onoho světa, kde se vyrábějí ty nejpraktičtější věci, když o ty nejpraktičtější věci zavadí pan Rychetský jen příležitostně, pokud nebudeme brát v úvahu jeho stravu a nejbližší základní potřeby. Byť třeba jde i o od státu poskytnutý automobil.

A když dovolíte, ještě jeden přátelský štulec: není za tím vším množstvím zákonů a předpisů snaha, aby třeba soudce nemusel rozhodovat podle své úvahy, ale s prstem na řádku předpisu? Aby MĚL ALIBI?

A tak tedy - pan Rychetský by si tedy měl uvážit, zda nemá na té dnešní naší nedomrlé demokracii poněkud podstatnější podíl.

Glosa je krátká, jak snad má být. Nyní jde o to, zda se nad ní bude přemýšlet anebo zda se hodí do koše.

Co si asi čtenář pomyslí? Jak to s touto glosou dopadne. Obávám se, že to vím. Nu a proto budeme nad množstvím předpisů a nad nepodařenou demokracií vzdychat i, jak to jako pragmatický člověk vidím, když budeme mít štěstí a nedojde k některé z katastrof, které zeměkouli hrozí, i v dalších letech. Když o osudu státu by měli spíše rozhodovat i praktičtější lidé než jsou třeba na Nejvyšším soudu, Nejvyšším správním soudu a na Ústavním soudu.

Nebo ne?

S hlubokou úctou k dobře specifikovanému, nanejvýš praktickému právu, které není svěrací kazajkou ale motivací k akceleraci státu

občan Zapletal

Psali jsme:

Stanislav Zapletal: Hosana! Máme nový stavební zákon!

Stanislav Zapletal: Piruety paní novinářky Šafaříkové z Respektu

Stanislav Zapletal: Mladý a starý nemrava

Stanislav Zapletal: Duc barana!

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

123 - 4175230287/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.