Poslední srpnový týden USA snížily vojenskou pomoc Egyptu, která ročně dosahuje 1,3 miliardy dolarů, o necelých 300 milionů, s tím, že je to prý trest za to, že Káhira nedodržuje lidská práva a nevykazuje ani příslušný „demokratický progres“. Je třeba připomenout, že za Mubarakových diktátorských dekád Káhira nic z výše zmíněného nevykazovala rovněž, a přesto miliardy dostávala s železnou pravidelností. Nebo že už samotné vyžadování Západem definovaných lidských práv na Blízkém východě vypovídá především o pokrytectví Západu, neboť používání „lidskoprávního klacku“ je čistě účelové -- skutečně tmářským režimům v Perském zálivu se Saúdskou Arábií v čele se důsledně vyhýbá…

Sebevědomá Káhira v každém případě hlavu nesklonila a obratem ruky oznámila, že někdejší generál, maršál a nyní prezident Abdal Fattáh Sísí nepřijme Trumpova zetě Jareda Kushnera, který v té době (beztak vcelku bezcílně) objížděl Blízký východ s jakýmisi vágně formulovanými „mírovými iniciativami“ a Káhiru měl „na programu“ také. Vzápětí Donald Trump osobně Sísímu zavolal, aby zopakoval „pevnost přátelství“ mezi oběma zeměmi a odhodlání „překonat veškeré překážky, které by mu mohly bránit“.

Ti dva si padli do oka už při jarní Sísího návštěvě Washingtonu, kdy Trump zahovořil o „opětovném nastartování“ vzájemných vztahů v době, kdy se antiamerické nálady v Egyptě staly svého druhu normou. Na přelomu března a dubna Trump chválil Sísího, že odvádí „fantastickou práci v nelehkých dobách“, a sliboval veškerou americkou podporu egyptskému boji s islamistickým terorismem. Nyní musí žehlit rozhodnutí „svého“ ministerstva zahraničí, aniž by ovšem kdo věděl, zda jako prezident USA vůbec může ještě prosadit nějaké své názory. Zásadní otázkou ovšem je, proč americké „zamini“ Káhiru vlastně zkouší „trestat“.

Na několika frontách

Z vnitropolitického hlediska Egypt prochází poslední rok složitým obdobím, které lze ale z hlediska vlády současně vnímat jako ambiciózní postup hned na několika „frontách“.

Ekonomickou a sociální stránku tohoto „tažení“ už loni nastartovala měnová reforma a následné drastické snížení kurzu egyptské libry, což vedlo ke zdražení mnoha komodit a služeb. Na sociálních sítích se už tehdy začaly objevovat výzvy k „revoluci chudých“, které ale „v ulicích“ neskončily ničím hmatatelným. Posléze vláda – ve snaze splnit podmínky, které provázejí 1,25 miliardy dolarů od Mezinárodního měnového fondu – na počátku července zrušila státní dotace na energie a pohonné hmoty, což byl další důvod k protestům. Současně s tím ale ústavní soud rozhodl, že vláda je povinna vyplácet nezaměstnaným podporu, a ekonomové zajásali, že se „reformy“ ubírají skutečně směrem k obnovení růstu ekonomiky.