Demonstrace v Mašhadu na severovýchodě Íránu propukly minulý týden a od té doby se přelily takřka do celé země. Ať už bude jejich výsledek jakýkoli, v první fázi byly takřka s jistotou především projevem odporu proti inflaci a nezaměstnanosti. Bez práce je nyní v Íránu oficiálně asi 12 procent lidí, a ačkoli ekonomika počítá se čtyřprocentním růstem, inflace by měla dosáhnout 9 procent, což značí, že Íránci ve finále o pět procent zchudnou. A co víc, ekonomický růst není nijak jistý -- souvisí takřka výlučně se zrušením mezinárodních sankcí, o jejichž plné obnovení usilují Trumpovy USA s Izraelem v zádech, navýšeným podejem ropy a aktuálním růstem jejích světových cen, které se nyní pohybují kolem 60 dolarů za barel.

Íránský ropný průmysl je přitom takřka celý v rukou státu a zisky z něj tedy plynou do rukou vládnoucích duchovních, kteří kontrolují bezpočet státem dotovaných nadací a podniků. Prezident Hasan Róhání přitom v půli prosince při předkládání státního rozpočtu zavedl četné nové daně a poplatky, přičemž ale současně poodhalil, jakými sumami stát přispívá náboženským nadacím. Přitom si v islámské republice přisadil až neslýchaným způsobem: „Nikdo nesmí být nad zákonem, a to ani prorok Muhammad.“ Obyčejný Íránec, na kterého žádné dotace nezbyly, za to se mu nabídla vyhlídka na další chudnutí, musel při pohledu na všemocné duchovenstvo žijící v monopolním blahobytu pocítit vztek.

Ačkoli protestní hnutí podle všeho nemá žádného lídra a ani jednotné a jasně formulované požadavky týkající se například vedení či správy státu, mnohé analýzy mají za to, že nabízí příležitost reformnímu prezidentu Roháními získat páku proti zkostnatělému konzervativnímu duchovenstvu a v rámci modernizace země rozbít náboženská mocenská a finanční centra ve státě. Možná i proto Róhání v reakci na první dny protestů sice odsoudil páchané násilí, ale ujistil demonstranty, že stát musí lidem zajistit „prostor pro kritiku“. Stalo se tak mimochodem vlastně jen pár hodin poté, co vláda omezila pravomoci náboženské policie a oznámila, že Íránkám, které na veřejnosti nebudou oblečeny podle islámských tradic, už nehrozí zatčení.  

Je přitom vcelku pozoruhodné, že protesty uvítal i konzervativní klér, podle něhož je hněv obyčejných Íránců „pochopitelný“ – na vině je prý „neoliberální“ ekonomická politika „reformátora“ Róháního, která obyčejným lidem ruší zažité státní dotace. Současně ale platí, že pokud chtěli konzervativci – vysláním vlastních „demonstrujících sil“ do ulic -- nynější protesty ovládnout a nějakým způsobem je i řídit, ve skutečnosti nad nimi ztratily kontrolu a rozvášněné skupiny v ulicích už kromě kýženého „Smrt Róhánímu!“ skandují i přání smrti pro duchovního vůdce ajatolláha Chameneího, vedení Revolučních gard a v neposlední řadě třebas i libanonskému Hizballáhu, který je pravidelným příjemcem velkorysé íránské finanční pomoci.