Pro někoho očekávaný krok, pro většinu blesk z čistého nebe. Odchod Václava Klause ml. z veřejného života je překvapením, a to nikoli milým.  Na druhou stranu je surovou pravdou, že Václav junior zmizel za horizont vrcholové politiky už před několika měsíci. Nesmyslnou účastí svého hnutí Trikolóra v krajských a senátních volbách přesvědčil voliče o její bezvýznamnosti. Dobrovolně se tak i on sám zařadil mezi politické trpaslíky, i když mu volič dva roky před tím přiřkl roli obra. Jak jinak lze vnímat druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů. A to k tomu nepotřeboval jedinou koblihu. Stačily každotýdenní komentáře na Novinkách. V nich dokázal přesně a nekorektně pojmenovat věci, které lidi štvaly. Od své profese učitele počínaje a třeba sbírkou otravných bruselských hovadin konče. 

Ve fialové ODS ale vypuklo zděšení. Návrat variace klausovské přímočarosti ve straně silně pošilhávající po progresivistických tématech byl nežádoucí. A nežádoucím se tak rychle stal i její nositel. Trikolóra se tak jevila jediným možným východiskem. Očekávání byla velká, šance na úspěch zřetelná. Mít v čele – měřeno volbami a nikoli přiblblými průzkumy oblíbenosti - druhého nejúspěšnějšího politika v zemi, byla devíza, která 3k odlišovala od všech minulých pokusů o nový politický subjekt. 

Zbývalo situaci dobře uchopit, najít správnou strategii a hurá do boje. Vlastně to nemuselo být nijak složité.  Stačilo držet roli, kterou Klausovi dali do vínku voliči a politické scéně vnutit dichotomii Babiš versus Klaus. Při jalovosti opozice to zdaleka nebylo nemožné. Jenom namísto ptačích hnízd se zaměřit na rozpory a kopance Babišova vládnutí. Například na až směšný rozpor mezi jeho statečnou kritikou EU doma a zbabělým přikyvováním na nekonečných europapalášských sletech. Povětšinou euronadšenecká parlamentní opozice nemohla jednat jinak tento rozpor pokrýt mlčením, aby si nenaštvala své prounijní soudruhy. A samozřejmě drtivě strhat všechny socanské nápady. U nich je výhoda, že se nespletete a Babišova odpovědnost za koalici je nesporná. 

K tomu přidat pár neotřelých nápadů obsahujících silný názor na témata jako imigrace, koruna versus euro, státní suverenita, národ, EU. Plus tři, čtyři lidi zdatné v klíčových odbornostech stojící za lídrem, malý tým zkušených politických harcovníků coby poradců a stranického manažera schopného jakž takž poskládat stranu vnitřně. To vše prodchnout étosem vítězné mentality, optimismem, důvěrou v kolektivní moudrost občanů a sílu demokracie. A samozřejmě denní aktivitou, rychlými reakcemi, vnášením vlastních témat do veřejného prostoru.