Osoby kandidující na funkci prezidenta ČR si dovolím charakterizovat podle několika kritérií, která považuji za podstatná.

Kdo o podporu žádal občany: Jiří Drahoš 141 234 platné podpisy občanů České republiky, Michal Horáček − 86 940 podpisů, Miloš Zeman − 103 817 podpisů.

Ostatní kandidáti měli podpisy (chce se mi napsat pouze) od poslanců či senátorů (interpretoval bych to tak, že se občanů báli): Pavel Fischer – podpisy 17 senátorů, Petr Hannig – 26 poslanců, Marek Hilšer – 11 senátorů,Jiří Hynek – 29 poslanců, Vratislav Kulhánek – 24 poslanců, Mirek Topolánek – 10 senátorů. Na poslance či senátory se obrátili zejm. ti, kteří nebyli schopni sehnat dost podpisů občanů.

Navíc někteří zákonodárci se podepsali více kandidátům; přitom poslanec či senátor může podpořit jen jednoho kandidáta. Zákon o volbě prezidenta republiky (č. 275/2012 Sb.) stanoví v § 21 (Podání kandidátní listiny) odst. 1 a 2 jednoznačně: (1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), … tedy kandidátní listinu, nikoli listiny. (2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Čili nikoli více kandidátních listin, nýbrž pouze jednu.

Kandidatury s duplicitními podpisy zákonodárců tedy ministerstvo vnitra zaregistrovalo nesprávně. Viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. Vol 84/2017-175; na www.nssoud.cz.

Profilování jako anti-Zeman: Všichni kandidáti kromě P. Hanniga. Taková profilace znamená, že kandidát nemá vlastní produktivní téma, které by potenciálním voličům mohl sdělit; anti-Zeman je politicky nefunkční, kritika M. Zemana je faktickým útěkem od politické reality. Konkrétní výpady proti Zemanovi nemá cenu uvádět, jsou, s blížícími se termíny voleb, stále primitivnější. Případy anti-Zemanů znamenají, že jde o osoby, které nejsou schopny podstatně se prezentovat jako samostatné osobnosti. Kandidáty na prezidentský úřad v ČR lze téměř jednotně charakterizovat jako kandidáty protizemanovské; důvody takového postoje jsou dva: a) Miloš Zeman je osobností výraznou, a tak si ostatní myslí, že když budou anti-Zemanem, že se tím automaticky zvýrazní, b) ostatní kandidáti nemají dostatek svých silných sociálně-politických témat, jimiž by voliče oslovili. Kandidáti profilují se jako anti-Zeman, nemají sytý politický program. A volit lze jen program, a ten může být jen pozitivní. Lákat voliče na negativní volbu proti M. Zemanovi není funkční. Kandidáti, vystupující jako spasitelé národa, kteří nás spasí zejm. od Miloše Zemana, jsou bez šance. Antizemanovské postoje jsou kontraproduktivní: Voliče Zemana nijak neovlivní a pro jeho nevoliče antizemanovský postoj nemá žádný význam.

Politický peloton prezidentských pretendentů je na myšlenkovou osobitost velmi, velmi chudý. Přitom hlava státu má být osobností, která většinu občanů inspiruje – k přemýšlení, výkonu, k souhlasu i produktivnímu nesouhlasu – to je tak často zmiňované sjednocování občanů, národa – v inspiraci. Voliči především váží, zda jde o osobu, která se sama profiluje jako osoba politicky, myšlenkově, ideově osobitá, zda přináší novou progresivní společenskou vizi, nebo jde o osobu politicky inertní, bezbarvou. Účastníci politického pelotonu prezidentských pretendentů prokazují, že ideje jsou pro ně beznadějně vyprodány.

Profilování jako anti-Východ: Opět většina kandidátů. Jde o tvrzení tzv. pražské kavárny a gay klubu tzv. evropských hodnot, že prý se ČR politicky přibližuje k Moskvě nebo k Pekingu, resp. že za to může M. Zeman. Argumenty k takovému tvrzení chybějí. Proto se jím nemá cenu se zabývat. Avšak kandidátům, domnívám se, tato ideologická profilace hlasy nepřidá. Obecné tlachy o nutnosti být členy EU a NATO nejsou pro jejich obecnost hodnověrné, tvrzení o nachylování ČR na Východ jsou nepravdivá. Proklamace kandidátů s tímto obsahem, domnívám se, voliče spíše odrazují.

Profilování se jako anti-komunista: Jiří Drahoš ad. Pro mladší voliče je minulý režim něčím, co je politickým pravěkem, a proto by ho měli zkoumat političtí prehistorici; pro starší voliče téma zpravidla jako problém vyvanulo. Voliči hledí kupředu. Protože se žije dopředu. Souhrnnou charakteristikou většiny prezidentských kandidátů je, že do budoucna hledět neumějí. Konkrétně hledět. Nemají vizi. Antikomunismus, čili pohled do minula, není vize budoucnosti.

Odpor k demokracii, pohrdání právy občanů; např. strach z referenda, zejm. celostátního: kupř. Jiří Drahoš, Vratislav Kulhánek Argumenty proti referendu vznikají z povýšenectví. Z autoritářství. A k němu naši společnost také táhnou. S demokracií nemají nic společného, jsou to protidemokratické politické postoje, které obvykle aktuálně korelují s prvoplánovým negativním vymezením vůči M. Zemanovi. Pro tyto politiky jsou občané pouze stafáží formální demokracie; slovo demokracie pouze přežvýkávají v ústech, skutečné demokracie se bojí.

Vytváření alibi pro neúspěch: Pozor, za můj propad v prezidentských volbách budou zodpovědní Rusové, temné síly rozvědek, sděluje třeba Jiří Drahoš, když hledá alibi pro svůj budoucí neúspěch v prezidentských volbách. Za socialismu jsme přesně věděli, kdo jsou jeho úhlavní nepřátelé: jaro, léto, podzim, zima a kapitalismus. Nyní se nám množina darebáků ovlivňující u nás cokoli pozměnila a zmenšila, zato je zdatnější. Je to Rusko, drobet i Čína. Otevřu rozhlas, televizi a třeba i legendární krabičku sardinek, a vyskočí na mně Putin, nebo nějaký jeho český kámoš. Alespoň podle mainstreamu a bulvárních politiků a prezidentských kandidátů. Myslím, že takové stupidity hodné propagandistů goebbelsovského formátu komentovat ani nemá cenu. Navíc autor takových slov dává najevo, že občany pohrdá a považuje je za pitomce neschopné vlastního úsudku; vždyť přece koho mají volit, jim sdělí nějaká ruská rozvědná síť, že ano.

Ale volič není vůl. Bude volit podle svého názoru.

Politická, ekonomická a sociální témata, tedy to podstatné pro občany ČR, kandidáti příliš nezmiňují. Miloš Zeman o nich hovoří stále. Z vystoupení ostatních kandidátů není zřejmé, zda chápou zásadní vnitro- a zahraničně politické problémy našeho státu. Takovými hlavními problémy jsou energetická politika státu (rozvíjet atom či něco jiného; jaký bude hlavní směr v energetické politice západní Evropy), surovinová politika státu (do ní patří i kauza lithium ad.), rozdělování národního důchodu – sociální a důchodová politika; kupř. mají se o 50, tedy na 100 miliard korun (na 2 % domácího produktu) zvýšit výdaje na armádu, nebo se ty peníze mají dát raději do školství, zdravotnictví, kultury apod.? Máme přijmout Českou národní bankou uměle oslabovanou korunu a s ní vstoupit do evropské měnové unie, tedy v poměru 1 euro ku 25, 26 korunám, a tak prakticky uskutečnit měnovou reformu, dopustit tím znehodnocení majetku občanů o čtvrtinu, nebo vstoupit s kurzem hospodářsky adekvátním, tedy v poměru 1 euro ku 19 či 20 korunám? A jako záležitosti podstatné si, prosím, dosaďte mnohé další: Je vhodná tzv. inkluze ve školách? Máme správně nastaven systém sociálních dávek, není výhodný pro nepřizpůsobivé nemakačenky?

Hlavní charakteristikou předvolební doby je, že pro prezidentské kandidáty neexistují žádná zásadní politická témata. Bohužel, kandidáti na prezidenta ČR o podstatných problémech státu, s výjimkou M. Zemana, převážně mlčí. A ta témata, která kandidáti předkládají, nejsou, řečeno mariášnicky, politickými trumfy – kandidáti místo stovky v červených se sedmou na konec, nebo durcha, hlásí betla, kterému jsme říkali „malý utíkáček“. Nebo snad jsou pro občany hlavními problémy k řešení tzv. svatby homosexuálních osob, sexuální harašení apod.?

Jiří Drahoš

Bývalý předseda Akademie věd ČR. Kdybych ho měl krátce charakterizovat, pak by taková charakteristika zněla: Člověk bez názoru, bez vlastní myšlenky. Je to stealth politik. *)

*) Označení jsem si přizpůsobil; stealth − angl. znamená obtížnou zjistitelnost, nelehkou detekci (používá se u letadel, lodí).Slovo jsem si vypůjčil pro označení kandidátů, které politicky identifikovat a zjistit jejich pozitivní konkrétní názory a pozitivní politický cíl v zásadě nelze.

Hlavní charakteristikou jeho sebeprezentace je, že se představuje jako osoba ideologicky a politicky inertní, bezbarvá a bez chuti – tím však příliš mnoho voličů neosloví. Lze jen obtížně zjistit jeho konkrétní názory na cokoli. Vystupuje jako osoba neurčitá. Občané ale nechtějí inertního politika, těch je tady dost (jeden, B. Sobotka, nedávno skončil v čele ČSSD poté, co ji přivedl ke krachu, pak v čele vlády, a doufejme, že i v politice vůbec); lidé chtějí politika politického, čili politika s jasnými názory, které zřetelně vyslovuje a říká je jasně a přímo lidem. Drahoš se předvádí narcistním způsobem: Jsem klukem z Beskyd s tvrdou hlavou, nejsem žádné želé. Mou výhodou je, že jsem nebyl v žádné straně. Pochybuji o tom, že tím voliče nadchne. Rozpouští se v minulosti: Má celoživotní role samozřejmě byla role vědce a akademika, ale znovu zdůrazňuji, že jsem osm let vedl Akademii věd České republiky. To byla vrcholná manažerská funkce, kde jsem se bavil s nejvyššími ústavními činiteli a hádal se s premiéry a ministry financí o rozpočet. Šéfoval jsem akademii v letech 2009 a 2010, kdy proběhl nezakrývaný pokus o její likvidaci. Nic neumí do budoucnosti. Pouze mainstreamové myšlení a zkraty: Kdybych byl prezidentem, trestně stíhaného člověka bych premiérem nejmenoval, byť bych ho asi vyjednáváním o vládě pověřil. Prý by navíc udělal maximum pro to, aby nevznikla vláda, která by se opírala o komunisty a SPD Tomia Okamury, protože obě strany považuje za extremistické. Samá negativní vymezení.

Tvrdí, že nechce být anti-Zeman ani anti-Horáček, avšak proti M. Zemanovi se vymezuje výrazně, mnohdy primitivně. Hlavně se však příliš ukrývá za jiné, třeba i za otužilce u Vltavy; např. v rozhovoru v únoru 2017 zdůrazňoval politickou podporu rozličných politiků, neustále uvádí osoby, které jeho kandidaturu podporují: Milan Štěch (předseda Senátu), šéf Starostů a nezávislých, Karel Schwarzenberg … což je z hlediska politického velmi nesourodá skupina; z této nesourodosti kouká jako sláma z bot skutečnost, že uvedené osoby podporují kohokoli, kdo kandiduje proti Miloši Zemanovi, a též že J. Drahoš nemá politický profil. Ve stejném rozhovoruuvedl, že prezident by měl být obklopen lidmi, kteří jsou důvěryhodní, mají vysoký kredit, a kterým věří – ovšem zásadní chybou je obecnost, neuchopitelnost jeho vyjádření; dokládají to jeho nepřesvědčivá vyjádření − mluví o svých zásadách, svém přesvědčení, svém přístupu, ale občan se nedoví, v čem jeho údajné zásady, přesvědčení a přístup spočívají. Obecné fráze Jiřího Drahoše − jsem Jura a chatař − jsou na úrovni převážně dementních hesel z předvolebních billboardů. *)

 *) Viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/cesta-houstim-demence [4. 10. 2016]

Záležitosti například naší obrany a v obdobných tématech bych nedoporučoval hlasovat v referendu, to je odpovědností vlády. Občas se dnes mluví i o odvolatelnosti politiků. Podle mne to není správná cesta. Informací dychtivý volič se však důvod pro jeho názor nedoví. Asi neexistuje.

Pan Jiří Drahoš systematicky prokazuje, že odborník v přírodních či jiných vědách, byť z odborného třeba i uznávaný v tuzemsku nebo i v zahraničí, schopný řídit organizaci obdobných vědců, zdaleka nemusí být osobností politickou. A v tomto případě jí není. Politická neosobnost šanci na prezidentské křeslo nemá. Anti-Zeman též ne.

Pro koho má však Drahoš spíš pochopení, je pro činy bratrů Mašínů: „Respektuji právo postavit se totalitnímu režimu.“ Avšak účetní, kterého Mašínovi zavraždili a ukradli peníze na výplaty, totalitní režim nereprezentoval; byla to obyčejná loupežná vražda. *)

*) Viz
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/snaha-o-rehabilitaci-vrahu(9. 10. 2017)
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/loupezni-vrazi-masinove-spol(9. 9. 2016)

Drahoš prý hodlá, jako prezident, společnost spíše sjednocovat a rozhodně nebude občany strašit, ale spíše povzbuzovat. Jak by to dělal, neuvádí. Jde jen o obecné fráze. Drahoš má syndrom pivovarského koně: Vidí pouze jedním směrem, po stranách má klapky (jaké se dávali koňům kupř. při rozvozu piva). Je to situace vlastní mnoha tzv. odborníkům – ve svém úzkém oboru jsou odborně výrazní, třeba uznávaní zde i ve světě − o ostatním ale nic nevědí. Nemá vlastní silná sociálně-politická témata.

V letáčcích s titulkem „Proč chci být prezidentem?“ se vymezuje (negativně) proti M. Zemanovi (byť ho nejmenuje): Potřebujeme prezidenta, který by účelově nerozděloval společnost a nenálepkoval lidi podle toho, nakolik souhlasí s jeho názory. Věřím, že máme všichni víc společného než rozdílného. Lidé si zaslouží úctu, ne urážky. Nedostatkem takových tvrzení je jejich paušalizace – Miloš Zeman se přece takto vždy a vůči každému nechová. Postrádám prezidenta, který naši zemi důstojně reprezentuje ve světě a na domácí politické scéně vytváří atmosféru spolupráce, bez níž nelze řešit hlavní problémy naší společnosti.

Jiří Drahoš slibuje po Novém roce ještě důslednější kampaň; pokud ji bude provozovat jako dosud, do druhého kola volby se nepodívá.

Pokud by prezidenta volili poslanci a senátoři, byl by p. J. Drahoš kandidátem ideálním: Bez vlastního názoru by přebíral názory jiných, snažil se všem zavděčit, a snažil by se všem co nejméně vadit. Zkrátka kandidát ideální.

Pavel Fischer

Bývalý velvyslanec. Prezentuje se jako odborník v oblasti domácí a zahraniční politiky, diplomat a manažer, expert na strategické a bezpečnostní otázky. Jeho tvrzení a úvahy tuto prezentaci nepotvrzují. Výrazný anti-Zeman, anti-Východ, anti-komunista. Takže převažují negativní vyjádření, konkrétní pozitivní představy kandidát nemá. Není důvod ho volit.

Petr Hannig

Hudebník, producent. Kumštýř. Skutečný. Slušný. Bez sponzorského finančního zázemí; jeho kandidaturu jako podnikatelský projekt žádní finanční magnáti, bohatí podnikatelé nepřevzali (myslím, že by to ani nechtěl). A proto bez možnosti ve volbách uspět. Chtěl by, jako jediný z kandidátů, navazovat na dosavadní politiku současného prezidenta Miloše Zemana. Jeho názory většinou pozitivně rezonují s převládajícími názory ve společnosti.

Marek Hilšer

Lékař, občanský aktivista. Kdybych měl tohoto kandidáta stručně charakterizovat, pak by charakteristika zněla: Politický exhibicionista – kandiduje proto, že za levný peníz získává gloriolu politika. Jeho občanský aktivismus se formou exhibice projevil v říjnu 2014, kdy polonahý vystoupil na tiskové konferenci Úřadu vlády, a tak prý protestoval proti údajné ruské politice na Ukrajině. Nejmladší uchazeč o Hrad (nar. 1976). Jeho věk mu má pomoci uskutečňovat jeho vize, protože prý není do ničeho namočen. Politicky reprezentant tzv. pražské kavárny.

Mládí není zásluha (stáří sice také ne, ale lze v něm předpokládat vyšší kvalifikaci, protože i životní zkušenosti do ní patří). Měli by občané volit Hilšera především proto, že většinu života prožil po roce 1989? Myslím, že to není dostatečný důvod.

Má výrazný postoj anti-Zeman, a některé výroky nesvědčí o jeho odborné kvalifikaci, kupř. ten, že M. Zeman už na funkci prezidenta fyzicky nemá – netušil jsem, že lékařská věda dospěla do takových výšin, že lékař pohledem na televizní obrazovku (Hilšer se se Zemanem jinak „setkat“ nemohl) určí zdravotní situaci osoby, kterou kamera snímá.

Mezi lid si pro podpisy nešel, schrastil k tomu 11 senátorů; neprezentuje se názory, nýbrž především osobní exhibicí. Jde mu pouze o osobní prezentaci ve sdělovacích prostředcích (a příštích patnáct dvacet let si bude na navštívenky psát „kandidát na prezidenta“ 2018).

Upozorňuje na nedobrou situaci v českém zdravotnictví (nedostatek sester), kvóty na uprchlíky má za nefunkční, ale EU by jim měla pomáhat.

Důvody, proč M. Hilšera volit budou občané hledat jen velmi obtížně.

Michal Horáček

Textař a podnikatel v hazardu. Sázkař. Prý si před rokem 1989 přivydělával jako sázkař na dostizích v Chuchli, snad i jako černý bookmaker.

Kandidaturu oznámil koncem října 2016 (jako první ve srovnání s ostatními) ve stylu nic jiného mi nezbývá, než svůj národ spasit; profiluje se negativně − 28. 10. 2016 na Staroměstském nám. v truc akci státní svátek pod Hradem se vymezil proti dosavadnímu prezidentu M. Zemanovi; 12. 11. 2016 uvedl, že proti Rusku by zachoval sankce, posílil by armádu a NATO nejen finančně (členské státy NATO mají být akceschopné a mají mít bojeschopné armády a platit odpovídající podíl ze svého HDP), vůči našim vojákům by splatil vnitřní dluh ve výši 100 miliard korun; k migrační krizi: měli bychom se zaměřit na pomoc lidem přímo v uprchlických táborech, aby lidé opravdu neměli důvod odcházet; tvrdí, že není eurofederalista; komunisty by do vlády nepustil (tím vyjevil svou nekvalifikovanost, v konečné instanci o vládě rozhoduje sněmovna, nikoli prezident); a na vysokých soukromých školách by se mělo platit školné, na státních ne; a vyhlásil nejsem favorit voleb (což bylo vyjádření taktické); teroristickou skupinu Mašínů by spíše ocenil.

Dělá dojem, že patrně ví vše o hazardu; o životě málo. Jako anti-Zeman uspět nemůže.

Jiří Hynek

Prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. Získal podporu 22 poslanců. Dá se na něj hledět jako na kandidáta podnikatelského establishmentu, manažerských struktur. Byl by pro reformu EU (nesdělil jakou), o setrvání v EU by mohlo být referendum, přijetí eura není aktuální, ČR musí zůstat v NATO, odmítá imigranty jako bezpečnostní riziko. Komplexní charakteristika jeho osoby a kampaně: Není vidět, není slyšet.

Vratislav Kulhánek

Bývalý šéf mladoboleslavské automobilky Škoda Auto. Politicky je typickým představitelem podnikatelského establishmentu. Bez konkrétních názorů, uživatel obecných frází. Výrazný anti-Zeman (současný prezident dělá ČR spíš ostudu), charakteristický odpůrce demokracie; jasně protidemokraticky se profiluje svým odporem k přímé demokracii uskutečňované formou referenda. *)

 *) Viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/proc-maji-politici-z-referenda-strach [22. 10. 2017]

Občany V. Kulhánek zahrnuje obecnými frázemi: Role charismatu prezidentské role (to cituji jeho slova, takto jazykově blbě bych to nenapsal) by měla lidi ovlivnit, že když se prezident bude chovat slušně, tak se tak budou chovat i další. … Chtěl bych být prezidentem všech občanů. (Žel nesděluje, jak by toho dosáhnul.)… Zeman se extrémně a nesmyslně fixuje na Rusko, zároveň i na Čínu. … EU je něco, co tato země nezbytně potřebuje a bez čeho by spadla do nějaké sféry vlivu. (V současnosti, patrně, alespoň podle V. Kulhánka, v žádné sféře vlivu nejsme.) A jeho trapné vyjádření na závěr: Nijak jsem ale o to neusiloval (kandidovat v prezidentských volbách), byl jsem osloven.

Mirek Topolánek

„Naskočení“ do pelotonu kandidátů nedlouho před uzavřením přihlášek bylo taktické. Důvod: Obsluhovatelé informačního veřejného mají menší čas na pitvání jeho minulosti. Vzpomeňme však kupř. na jeho primitivní vyjádření jako předsedy ODS, kterým tehdejšího premiéra V. Špidlu obvinil z osvětimské lži. Dalším fašistickým výrokem byla maxima M. Topolánka, že po vítězství ODS ve volbách nastane pro ostatní strany noc dlouhých nožů (což byla Hitlerova politická čistka, za níž byli vražděni občané s antifašistickými názory).

Tvrzení M. Topolánka dosvědčují jeho politickou orientaci. Ostatně takové politické zaměření je pro ODS celkem běžné. Vzpomeňte na výrok bývalého středočeského hejtmana Bendla za ODS, který prohlásil, že ČSSD, tedy česká soc. dem. má své kořeny v nacismu, protože má v názvu slovo „sociální“. S takovým stupidním názorem je zbytečné polemizovat.

Smutné a tragické dosavadní působení N. Topolánka (kauzy Wolf, Kořistka, hrubé a primitivní  výroky na adresu katolické církve, Židů a voličů ČSSD ad.) prozatím končí odsouzením Topolánkova kámoše tzv. lobbyisty M. Dalíka.

M. Topolánek může některé voliče zaujmout „pevným postojem“, lépe bych to vyjádřil, že svou drzostí. Člověk s takovými průšvihy na hřbetě – a dovolí si vyjít do záře volebních reflektorů.

Miloš Zeman

Úřadující prezident ČR. Nasadil laťku vysoko, ostatní kandidáti ji těžko přeskočí – tu laťku tvoří jeho umění jednat s občany; nebojí se otázek „na živo tváří v tvář“ (tato schopnost u většiny politiků zcela absentuje), pravidelně občany v republice navštěvuje, beseduje s nimi (to bylo v minulém období zvlášť výrazné kupř. ve srovnání se zákulisním, navenek nemastným neslaným kabinetním jednáním Bohuslava Sobotky, bývalého předsedy ČSSD a premiéra, který se bál s občany přímo komunikovat, aby náhodou nedostal nepříjemnou otázku); též jasně vyjadřuje své názory na zahraniční i tuzemské záležitosti – podstatná je z tohoto hlediska jasnost názorů, nikoli to, zda s nimi zcela souhlasíte; je schopen nastudovat a zkonzultovat věcně složité problémy (kupř. ekologie a Šumava), a vytvořit si na ně vlastní kompetentní názor. M. Zeman mluví o běžném politickém provozu – ten se týká občanů; ostatní kandidáti zpravidla sdělují obecná hesla o svobodě a demokracii – do nich však lze, díky jejich obecnosti, schovat ledacos. Vyslovuje se jasně a zřetelně; někdy až příliš, řekněme, nediplomaticky. V mnoha případech to však je účinnější, než tzv. korektní vystupování. Zeman jde za sebe, to občané oceňují (pro srovnání kupř. Jiří Drahož se příliš ukrývá za jiné).

Občané chtějí někoho, kdo výrazně hájí jejich zájmy a jasně se vyslovuje: Ne kleptokracii, ne porušování zákonů, ne politikaření, ne imigrantskému přistěhovalectví. Na všechny životní problémy chtějí slyšet jasné Ano / Ne. Nikoli prázdné alibistické bláboly.

Prezident musí být jako slévač − nesmí se bát sáhnout do horkého. Nesmí být alibista a poseroutka. V tomto smyslu je M. Zeman plnohodnotným prezidentem.

A druhým důvodem Zemanova zvolení prezidentem budou rozsáhlé, primitivní a vulgární útoky pražské kavárny a některých prezidentských kandidátů na něj; hlasy mu neuberou, mohou je jen přidat.

Takže prognostická koncovka: Prezidentem ČR bude ve druhé přímé volbě zvolen opět Miloš Zeman.

Kandidáti nekandidující

Jde o osoby, které se předběžně ke kandidatuře hlásily (ohlásily ji), nebo byly nějakým způsobem jako možní kandidáti navrhovány či zmiňovány. Píšu jen o některých z nich.

Emil Adamec

Sochař, urbanista a krajinný architekt; jako kandidát kuriózní; na prezidenta ČR neúspěšně kandidoval už v roce 2013, v říjnu 2016 oznámil opět kandidaturu; přesvědčením prý monarchista. Jeho cíl: konstituční monarchie; do voleb r. 2018 chtěl vstoupit s heslem „Předám moc králi!“. To je nepochybně velmi silný motiv pro občany, aby ho volili prezidentem. A v souladu s Ústavou ČR, že ano.

Tomáš Halík

Pro voliče byl podezřelý svým „váháním“, zda kandidovat či nekandidovat – takto do veřejného prostoru vysílal signály dva tři roky. Reakce typu pokud bude kandidovat ten a ten, tak snad budu kandidovat také, abych tomu zabránil, byly velmi nedůvěryhodné; po zjištění, že ve volbách šanci nemá, použil absolutně populisticky pokřivený argument − tento národ si nezaslouží, abych za něj kandidoval (vystupoval jako anti-společnost, která si přece jeho blahoslavenost Halíka, jako prezidenta, nezaslouží). Negativně na četné voliče by jistě působila prvoplánová samolibost jeho vystupování. Templetonova cena, kterou obdržel (r. 2014), je výrazně politicky motivovaná, a je otázka, kolik občanů by mohla ohromit. Též četná tvrzení o aférách Halíka, jež se ve veřejném informačním prostoru vyskytují (jeho údajně neprávem získané akademické tituly, údajně neprávem získané svěcení atp.), by k jeho zvolení nepřispěla. Jako uchazeč o prezidentské křeslo by působil spíše jako karikatura prezidentského kandidáta; reálnou naději na zvolení by neměl.

Milan Kohout

Je označován za (kontroverzního) umělce, česko-americký performera, akčního umělce, básníka, spisovatele, vysokoškolského pedagoga a dokonce za filozofa; signatář Charty 77 (kolik toho někteří lidi stihnou, viďte?). Proslul prý tím, že v polském kostele přilil vlastní sperma do svěcené vody. Takové vyjádření odporu vůči katolicismu je sice velmi zřetelně radikální, ovšem silně nekulturní a nejen pro věřící urážlivé. Na takové pseudokultuře prezidenství stavět nelze.

Josef Středula

Bohuslav Sobotka (ČSSD), ve funkci premiéra, nabídl podporu sociálních demokratů, pokud by kandidoval na post prezidenta, předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefu Středulovi. Ten odmítl. Ze strany B. Sobotky šlo o zoufalý pokus postavit proti Zemanovi kohokoli (navrhoval ještě Milana Štěcha a Lubomíra Zaorálka). Pokus nekvalifikovaný. Středula si musí, pokud chce mít politickou váhu, politické ostruhy vydobýt jako první odborář.

Milan Štěch

Předseda Senátu Parlamentu ČR. Bohumil Sobotka, m. č. předseda ČSSD a premiér, ho, evidentně bez konzultace s ním, uvedl koncem května 2017 jako kandidáta ČSSD na post prezidenta, a to s cílem oslabit kandidaturu Miloše Zemana v prvním kole prezidentské volby. Měl tak být dalším anti-Zemanem v řadě. V této souvislosti uvedl Sobotka, opět z politického zoufalství nad radikálně padajícími volebními preferencemi ČSSD, též Lubomíra Zaorálka a za dva tři dny odborového předáka Josefa Středulu, předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Všichni tři návrh Sobotky veřejně odmítli.

Pokud by se volil prezident jako dříve „zastupitelským způsobem“, tedy parlamentem, nikoli přímo občany republiky, byl by M. Štěch v systému zákulisních politických dohod a čachrů pro volitele kandidátem na prezidenta přímo ideálním; ne tak už pro občany. Hlavní osobnostní charakteristikou M. Štěcha totiž je, že je člověkem bez vlastního názoru. Je spíše nositelem názorů, které se právě nosí − když se nosily názory, k nimž přináležela červená legitimace se srpem a kladivem, měl M. Štěch tyto příslušné názory; když se tyto názory nosit přestaly, spolu s legitimací je odhodil a přijal jiné, které se právě nosit začaly, a byly pro jejich nositele kariérně výhodnější; když se v soc. dem. nosily názory B. Sobotky, tak je nosil i M. Štěch atp. Štěch je proto jednoduše ovlivnitelný, manipulovatelný – ovšem právě proto politickými tzv. elitami velmi přijatelný; bylo to zřejmé např. v květnu 2017 v tzv. vládní krizi, vyvolané B. Sobotkou kvůli radikálně se snižujícím volebním preferencím ČSSD – Štěchovo kritické vystoupení proti M. Zemanovi bylo motivováno aktuálním směřováním soc. dem. vedení (Sobotka a spol.) a charakterizováno tím, že M. Štěch nezná Ústavu ČR. V podhoubí jeho jednání je kariérismus – vím, že se v politice vděčnost nenosí, ale přece jenom: On se stal senátorem za soc. dem. jenom díky rozhodnutí Miloše Zemana, tehdy předsedy ČSSD, kterým byl zařazen na volitelné místo kandidátky; bez M. Zemana by šanci neměl. A zejména v poslední době M. Štěch jako anti-Zeman plave ve špinavé pěně pražské kavárny.

Viz.
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/stech-strelil-kozla
http://vasvec.parlamentnilisty.cz/blogy/stech-se-zaplantava

Lubomír Zaorálek

Minulého času (m. č.) ministr zahraniční, kterého Bohumil Sobotka uvedl koncem května 2017 jako kandidáta soc. dem. na prezidenta ČR. Návrh byl politicky profilován jako anti-Zeman; Zaorálek odmítl. Zaorálek patří do lobbyistické stáje B. Sobotky a měl proto fungovat jako anti-Zeman. Šlo o návrh nefunkční, bezperspektivní.

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.