Osoby kandidující na funkci prezidenta ČR si dovolím charakterizovat podle několika kritérií, která považuji za podstatná.

Kdo o podporu žádal občany: Jiří Drahoš 141 234 platné podpisy občanů České republiky, Michal Horáček − 86 940 podpisů, Miloš Zeman − 103 817 podpisů.

Ostatní kandidáti měli podpisy (chce se mi napsat pouze) od poslanců či senátorů (interpretoval bych to tak, že se občanů báli): Pavel Fischer – podpisy 17 senátorů, Petr Hannig – 26 poslanců, Marek Hilšer – 11 senátorů,Jiří Hynek – 29 poslanců, Vratislav Kulhánek – 24 poslanců, Mirek Topolánek – 10 senátorů. Na poslance či senátory se obrátili zejm. ti, kteří nebyli schopni sehnat dost podpisů občanů.

Navíc někteří zákonodárci se podepsali více kandidátům; přitom poslanec či senátor může podpořit jen jednoho kandidáta. Zákon o volbě prezidenta republiky (č. 275/2012 Sb.) stanoví v § 21 (Podání kandidátní listiny) odst. 1 a 2 jednoznačně: (1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), … tedy kandidátní listinu, nikoli listiny. (2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Čili nikoli více kandidátních listin, nýbrž pouze jednu.

Kandidatury s duplicitními podpisy zákonodárců tedy ministerstvo vnitra zaregistrovalo nesprávně. Viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. Vol 84/2017-175; na www.nssoud.cz.