Vylezu z té nory, až to tu přestane smrdět, pravil tchoř. Něco podobného před měsícem pronesla vrchní unijní komisařka von Leyenová. Hluboce se zamyslela, a pak přišla s ohromující myšlenkou. Že napříště už nebude politika EU sledovat výhradně jen boj s podnebím, ale začně myslet i na prosperitu, rozvoj a sociální dimenzi života obyvatel EU.

Člověk si při tom nemohl nevzpomenout na legendární 35 let stará slova Milouše Jakeše z Červeného Hrádku, jak že jsme to prý v minulosti s tou socializací tak trochu přešvihli. Soudruzi viděli, že mašina řízené a plánované socialistické ekonomiky se zadrhává, a rozhodli se experimentovat s prvky samostatné obchodní politiky státních podniků a jejich jednotek.

Ostatně to nebylo nic nového. Pokusy s různými chozrasčoty, kvazitržními „obchodně dodavatelskými vztahy“ a podobnými experimenty, tvářícími se jako ekonomická reforma, se periodicky opakovaly celá desetiletí komunistického hospodářského Kocourkova. Jeden prvek byl společný: zkusit vrátit firmám, manažerům a zaměstnancům jakous takous motivaci a zainteresovanost na efektivitě jejich podniku.

Ano, o tom, že bohatství vzniká ze svobody, věděly různé civilizace už po staletí, nebyl to žádný objev až Adama Smithe či Ludwiga von Misese. Možnost svobodně na trhu uplatňovat produkty svého úsilí plus ochrana soukromého vlastnictví, to vždy byly prvky, na kterých stálo bohatství civilizací.