Kdybych měl charakterizovat uvedený návrh (viz ZDE) z hlediska daní jedním slovem, pak mě napadá slovo „upocený“; ano, ten návrh je upocený, lopotně slepený bez potřebné invence, znalostí, bez snahy využít a použít daňovou soustavu k podpoře hospodářství.
Obecné tvrzení o zjednodušení daní je frází – ale co takhle pracovat na kvalitnější metodické činnosti správce daní; a proč kupř. finanční ředitelství na svých webových stránkách nemá interaktivní kalkulující daňová přiznání, do nichž stačí poplatníkovi zapsat příslušné údaje, a přiznání je hotovo? Co třeba zavést editační povinnost správců daně místo nefunkčních tzv. závazných posouzení pouze vybraných a zákonem určených daňových skutečností, posouzení, o něž téměř žádné daňové subjekty nestojí (když to mají ve Švýcarsku, proč ne my?). A proč by nemohla být daňová správa daně výkonnější, bez existence rozsáhlých daňových nedoplatků? Proč vláda nepřichází s cílem zefektivnění činnosti finanční správy, a tím zejm. odstranění velkého rozsahu daňových nedoplatků a daňové malverzace(?); to je totiž pracné, že. Přitom daňová správa je ve srovnání s průměrem bývalé EU15 více než dvakrát méně účinná.
A proč daně nevyužít k podpoře ekonomiky? V programu absentuje podpora inovacím, např. formou zkrácení daňových odpisů na nové technologie (Harrod-Domarův efekt); přitom náš stát je nedostatečně inovativní.
Proč vláda nechce daňově sytěji podporovat osoby zdravotně postižené se zdanitelnými příjmy a jejich zaměstnavatele? Nebylo by dobré obnovit bývalý obsah § 35 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, zrušený Nečasovou vládou, podle něhož měl poplatník – zaměstnavatel, právnická osoba, právo na slevu na své dani ve výši poloviny daně při splnění dvou podmínek: minimální počet zaměstnanců 20 (později 25), a podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, více než 50 % stavu zaměstnanců. Nebo bývalé znění § 39 zákona o daních z příjmů zmocňující ministerstvo ke snížení daně až na polovinu pro poplatníky uvedené v § 2 (fyzické osoby) včetně společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti a v § 17 (právnické osoby) zákona o daních z příjmů, jsou-li společníky veřejné obchodní společnosti nebo komplementáři komanditní společnosti, zaměstnávající nejméně 25 zaměstnanců (v dřívějším znění 20 zaměstnanců), u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, činí více než 50 % (v dřívějším znění 60 %) průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců, popřípadě poskytováním těchto úlev pověřit správce daně. Vždyť daňová ochrana osob se zdravotním postižením je pro veřejný rozpočet nejefektivnější a pro uvedené subjekty nejproduktivnější.
A co takhle zabezpečit, aby podle zákona všichni povinní poplatníci platili daně; kupř. podle § 10 zákona o daních z příjmů jsou tzv. ostatními příjmy též příjmy z poskytování sexuálních služeb – ovšem malverzace se zde pohybuje (včetně pojistného) v řádu šesti desítek miliard korun – to by bylo peněz pro školství, vědu, na infrastrukturu…
Zkrátka – při tvorbě návrhu programového prohlášení vlády, alespoň pokud jde o daňové záměry, měli jeho autoři brát více rybího tuku. Měli by více fištrónu.
Poznámka:
V hovorové češtině slovo fištrón označuje důvtip; z něm. Fischtran - rybí tuk, v přeneseném významu tedy bystrost, vynalézavost a důvtip.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
