Před léty jsem např. byl služebně v tehdejší NSR. Po onom Grüss Gott, jsme přešli k tomu, že se máme výborně a pak jsme začali vyjmenovávat, co vše se od minulého setkání zdražilo.
Obdobně u lékaře, je jeho úkolem, objektivizovat subjektivní potíže pacienta a navazovat na předchozí vyšetření, nespokojit se s tím, že pacienta momentálně nic nebolí.
Při konstrukci politického programu, a zvláště levicové strany by tomu mělo být obdobně. Program politické strany, která se uchází o politickou moc je totiž programem pro celou společnost, ne jen pro pár labužníků, kterým se cítíme právě něco nabídnout.
Při jeho tvorbě je nutno vycházet z objektivně, pokud možno, zjištěného stavu, nikoliv jen z toho, co právě naši cílovou skupinu právě baví. To pak zavání Appeasementem, včetně bolestných reminiscencí pro náš stát.
Je sociální situace naší nižší a střední třídy tak skutečně dobrá, aby nemusela být prioritou? NENÍ!
Drobný fakt, např. jsem zaznamenal, že platová úroveň v průměru vzrostla o 3%, ale spotřeba o 5%!
To samo znamená 2 věci:
a) po Kalouskovské době prostě lidí musí nějak dohnat, to na čem museli škudlit
b) občan pokud není v situaci přímo tíživé, tak aby nepůsobil bolestínsky svou sociální situaci hodnotí lépe, než skutečně je.
To se nedá přejít tím, že je to jeho chyba, to se pak mj. zakomponuje do vývoje sitace a postavení jeho dětí, prostě té další generace.
Řekněme si ve zkratce, jaká situace je ve skutečnosti:
Po 20letech byla horko těžko dosažena životní úrověň roku 89, tedy s výjimkou vyšší třídy.
Pak přišla v r. 2011 hospodářská krize a kalouskovské škrty, které byly čímkoliv jiným, než dobrým řešením.
Za Sobotkovy vlády se podařilo některé věci z Nečasovsko-Kalouskovské éry zmírnit, nikoliv však zlepšit, a inflace, i když byla oficiálně skoro nulová, tak rozhodně nestála, to si myslela leda taK Singerova (a pak Rusnokova) parta ve vedení ČNB, hýčkána svými platy a svou neodpovědností. jak ze zákona, tak morální, tedy spíše nemorální.
Ale měl-li sem v r. 89 nějakou životní úroveň, a po cca 30ti letech mám stejnou, tak ji nemám stejnou!
Chybí mi souhrn oněch deficitů za minulá léta. A nad tím masa pravicových ekonomů a politiků zavírá oči, ba dokonce jsou i tací, kteří tento problém, popsatelný znalostmi tak žáka ze 6. třídy nejsou s to pochopit.
Další skutečností je, že se nejen očekává zastavení onoho hospodářského růstu (který podle lepších markerů, ani příliš růstem nebyl, např. příliš nízký růst stavebních investic), ale v horizontu 10-20ti let se čeká, že dojde k tomu, že příští generace se nebude mít lépe, ale naopak hůře, tento fenomén je zvažován poprvé po 100letech, s výjimkou období svět. válek a poválečné obnovy.
10, možná více procent našeho obyvatelstva, žije již nyní pod hranicí chudoby (nejen nezaměstnaní, jíchž je tak 2-3x více než uvádí oficiální statistika, nemocní a handikepovaní, valná část důchodců, nemalá část žen a menšin). Zhruba více než 1 000 000obyvatel. nevím, jestli někoho uklidní, že v Německu jde o cca 15% obyvatel (Ve Švédsku, které prez. Zeman dnes 21. 1. 2018 pochválil na Nově se jedná o cca 16%) , tak vypadá jeden z nejvyspělejších států světa! Opět velmi zkratkovitě lze připomenout, že takový občan(nebo rodina, zákl. jednotka státu) je třeba zdecimován výdajem cca 10 000Kč za lednici, tj. cca 1/3 průměrného platu. A tak lze pokračovat. Circa 10% dětí nemá ve školní jídelně prostředky na oběd. A cca 80% žáků (tedy jejich rodiče) nemá prostředky na lyžařský zájezd.
Někteří by mohli mávnout rukou, že nižší třída přece bude mít vždy své problémy.
Takže konkrétně v Praze příslušníci tzv. středu střední třídy (tj. cca 50 000Kč měsíčního platu) mají velké potíže s obstaráváním bydlení.
Řečeno poněkud akademičtěji: Praha již postoupila k podobným cenám v tzv. neobchodovatelných položkách(bydlení, služby atd) jako jiné západoevropské metropole. V běžných potřebách máme již evropské ceny dávno po celé ČR, v jednotlivých komoditách i o něco vyšší, při našich českých platech ( v abs. srovnání cca 1/3, přes paritu kupní síly 1/2).
Již jsem zmínil dynamiku stavebnictví, jako velmi citlivý a dobrý marker kvality hospodářského růstu. Doplňuji, podle údajů SON ročně "odchází" cca 30 000bytů, které se nedokáží nově postavit. Pro stavbu bytů a jejich velké opravy lze sice někde nějak "schrastit" partu ukrajinských inženýrů coby našich stavebních dělníků ale stejným způsobem nelze postupovat v připadě středních oprav v domech a bytech, jako např. stoupačky a rozvody s pracností 1-2člověkodny. Prostě český instalatér, byť jejich málo vychováváno samotným učnovským školstvím, ale hlavně on s prům. platem (oněch cca 30 000Kč) v Praze nevyžije, nemůže si pořídit byt a zakládat rodinu.
Řešení otázky tzv. sociálního bydlení vyžaduje i zásadně jiný koncept, než jeho pořizování ryze v rámci tzv. tržního kapitalismu. Není bez zajímavosti, že kdykoliv se koncept sociálního bydlení vynořil ve veřejném prostoru a v parlamentu, tak se to setkalo s masivními protesty samospráv, zvláště z malých obcí. A tady jsme u jádra, na dřeni, oné sociální koheze společnosti.
J.Paroubek také (a nejen sám ) zkritizoval běh Prahou proti levné práci. Jistě, ten běh měl začínat v samém srdci sociální demokracie, v Liďáku, s jeho ostudnými platovými poměry. Sám odborový šéf největší odborové ústředny ČMKOS J. Střeďula se před touto otázkou opakovaně schovával.
Pravicové strany (a i Babišovo ANO a Piráti) balamutí občany, že snížením daní se jim zvýší příjmy. Naopak!, platí tzv. Haavelmo teorém, který postuluje opak, že služby, které dostává občan od státu za své dané (včetně parafiskálu) jsou vždy levnější, než kdyby si obdobné služby musel získávat na soukromém trhu. Křesťanské strany zde navíc mlží tzv. příbuzenskou solidaritou, ale běžný občan těžko si bude vybírat mezi péčí o nemocnou babičku a studiem svých dětí, obojí prostě finančně neutáhne.
Takže občané místo chudé nabídky sociálních věcí u levicové(?) ČSSD volily raději neurčité sliby u nových stran, zavánělo to novotou.
Pokud by se J. Paroubek zamýšlel nad menším zájmem (zvonku to přece tak vyzerá, že?) nad sociálními věcmi, pak by se měl i zamýšlet nad tím, proč tato fakta se při svém studiu nedozví ani ona intelektuální elita národa, namátkou historici, ekonomové, politologové atd. To se to pak mezi nimi při studentských hrách na volby volí týpci jako K. Schwarzenberg či Dominik Feri.
Závěrem si nemyslím, že (nějaké ) Kartágo má býti zničeno, ale že sociální otázky májí mít v poltickém programu ČSSD své přední místo, a že ti, kteří je nejsou schopni dobře zpracovat a dobře vysvětlit občanům (někdy i proti jejich prvotní nevoli) nemají ve vedení socdem. stran co dělat.
A ta LGBT problematika či eutanasie buď může ještě počkat, nebo může být aspoň někde vzadu.
Vladislav Černík
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
