Jsem rád, že se konečně zdvíhají aktivity, které si uvědomují nebezpečí postmoderního egocentrismu a nihilismu a chtějí je řešit. Autor píše v podstatě totéž, co jsem psal již v r. 2001 v mé knize Občanská obroda a v dalších dílech (Návrat k domovu, Konzervatismus pro třetí tisíciletí) tenkrát bez zjevné reakce. Asi jsem příliš předběhl dobu, ale jsem rád, že konečně se ledy pohnuly a nastává tání na pohled kompaktního liberalismu.

Duhan odvozuje nutnost revoluce od situace, která již zašla příliš daleko, než aby mohlo být účinné pouhé zadržování novot, jak o něm mluví Roger Scruton a je zapotřebí rozhodné akce k návratu konzervativních hodnot. Konzervativci se dlouho opírali právě o to, co dosloužilo a vykazovalo problematické výsledky: o materiální sobectví, staré nefunkční ideály náboženské, individualismus vysvětlovaný jako sobectví, honba za úspěchem na úkor rodiny, spoléhání na trh, že vše vyřeší. Nakonec ani nevěděli k čemu mají vychovávat děti. Prostě ideály starého liberalismu se staly kontraproduktivními a pokryteckými především proto, že se vypařilo paradigma vlastenectví a vůbec nějaké emotivní kolektivní ideje, která by lidi spojovala ke společným cílům, která by zajišťovala kolektivní ctnosti – věrnost, jednotu, sounáležitost, úctu atd. Rovnováha individuální svobody a kolektivní sounáležitosti byla porušena. Cíle zůstaly jen individuální a materiální a nihilismus nedal na sebe dlouho čekat. V současné době vládne bezideovost, slibování prostředků bez práce, bezradnost, a hlavně post-pravdivý svět subjektivních iluzí, kterými jsou akcelerovaná a deformovaná lidská práva nebo evropské hodnoty.

Duhan popisuje stav asi takto: „Tmelící faktory společnosti, které jednotlivce zavazují k určitým formám či neformálním povinnostem, jako společenská kultura, patriotismus, morálka, tradice, zvyky, jsou nežádoucí, pokud je jednotlivec sám nezvolil. Kultura v liberálním pojetí člověka nepředchází. Není to dědictví, je to to, co se jednotlivci líbí. Jednotlivec si sám zvolil paletu identit… Liberalismus je v zásadě ekonomicky neoliberální a společensky levicově liberální. Jeho ústředním motivem je ekonomická a kulturní deregulace a víra v nadnárodní integraci a globální řešení. Je to fúze neoliberalismu se sociálním progresivismem prosazovaná globálně…“