Oba projevy představitelů nové garnitury byly celkem zbytečné, neobsahovaly nic převratného ani povzbuzujícího. Třeba prezident Havel by vyplnil čas alespoň kritikou obecných jevů společnosti a nějakou morální výzvou, prezident Klaus vyzvou k sebevědomému postoji a prezident Zeman, jak víme, alespoň nějakým bonmotem.

Proslov předsedy Senátu Miloše Vystrčila byl standardní slušný projev o situaci pozdní koronavirové doby, o které celkem vše potřebné známe. Byl umírněný a mohl by být nazván sjednocující, kdybychom neznali Vystrčilovo předcházející chování, které bylo více než rozdělující. Jediné ideologické vyjádření proslovu bylo skautské heslo: veselá mysl, hospodárnost a čistota. V rámci čistoty potom vyzval k jednotě. Že je to čisté pokrytectví ho možná nenapadlo, ale víme, že rozkládal minulou politiku, proti vůli vlády, prezidenta a parlamentu letěl na Taiwan. To zrovna nebylo ani ctění jednoty, ani hájení ekonomických zájmů státu. Pochybuji, že se změnil jen touto rétorikou. Mám velkou obavu o osud státu, když významné postavení má člověk, který zájmy státu nehájí. Zatím to moc nestálo, příště to může být horší.

Pokud se týká formální slušnosti, kterou v minulé štvavé politice proti Zemanovi a Babišovi nerespektoval, dnes vypadá, že se snaží. Konečně po vítězných volbách jsou na stole jiné prostředky. Formální slušnost nic nestojí (to bohužel asi nevěděl nikdy Miloš Zeman). Jak se aktivisté chovají předvedl Senát, když se snažil morbidním způsobem odstranit nemocného prezidenta a ujmout se jeho pravomocí. Takže nenechme se oklamat formální slušností!

Uvidíme, jak se bude chovat dál aktivista selektivního univerzalismu bojujícího, bez ohledu na ztráty, za lidská práva v jedné skupině zemí (v Číně, v Bělorusku, v Rusku), jako by zapomněl na nedodržování lidských práv v jiných zemích (v Turecku, v Saudské Arábii, v Jemenu, v Azerbejdžánu, na Ukrajině).