Němci našli nový nástroj, jak se zbavovat přebytku elektřiny, která vzniká v prostředí s velkým množstvím solárních a větrných zdrojů, a přitom nevypínat uhelné elektrárny, které drží systém pohromadě. Elektřinu z uhelných elektráren vyvážejí.
Výběr toho, co se kde spotřebuje, obstará trh. V Německu během dne vítězí obnovitelné zdroje, protože mají nulové náklady na provoz. Když přitom vznikne přebytek elektřiny, cena se zřítí do negativního teritoria. Jinými slovy, neprodává se, ale výrobce naopak platí tomu, kdo se nadbytečného proudu ujme.
Uhelné elektrárny by mohly teoreticky z trhu vyskočit a na nějaký čas vypnout, ale není to tak snadné a trvá to dlouho. Začaly to proto řešit tak, že ve chvílích rostoucí výroby z obnovitelných zdrojů vzrůstá i export z německých uhelných elektráren. Informovala o tom Christine Wörlen, ředitelka poradenské firmy Arepo Consult, která se zabývá transformací energetických systémů.
V Praze vystoupila u příležitosti uvedení české verze Atlasu uhlí, publikace shrnující fakta o tomto palivu i jeho vlivu na klima. Práce vznikla ve spolupráci Heinrich Böll Schiftung, Hnutí Duha a Glopolisu a je volně ke stažení na jejich internetových adresách.
Pokud jde o německé uhelné elektrárny, postupem času se budou zavírat, tedy nejenom ty jaderné, jak předpokládá německá revoluční „změna energetiky“ (Energiewende). Budou je nahrazovat obnovitelné zdroje. Už teď v Německu uspokojují 31 % čisté spotřeby elektrické energie, z toho větrné elektrárny asi 11 procent a sluneční necelých 7 procent.
Jejich rozvoj by však musel zrychlit, pokud by chtěly dosáhnout toho, aby roku 2050 byla německá energetika nejen bezjaderná, ale i bezuhlíkatá. Připravme se proto na dramatický nárůst těchto kapacit.
Například u fotovoltaických zdrojů letos vzrostl instalovaný výkon o 1 GW, což odpovídá jednomu bloku Temelína. Zdá se to hodně, ale německý Zákon o obnovitelných energiích z roku 2014 požaduje roční příspěvek 2,5 GW. A pokud by Německo usilovalo o 100 procentní nezávislost na uhlíku, potřebovalo by mít ve svém energetickém mixu 200 GW solárního instalovaného výkonu, což by si vyžádalo roční přírůstky o 4 – 5 GW.
Ani to však není konečná. Postupem času vznikne potřeba nahrazovat staré panely novými. Pokud už bychom se pohybovali v prostředí s 200 GW instalovaného solárního výkonu, musí se ročně obměňovat 6 – 7 GW. To je mimochodem třikrát tolik, než je současná kapacita všech českých solárních elektráren (pro ilustraci, o jak obrovské průmyslové příležitosti se tu jedná).
Oproti tomu konkurenční německý export elektřiny nás může citelně zasáhnout. Letos skutečně došlo k propadu, byť není jasné, co byl výpadek poptávky a co způsobila vleklá odstávka několika českých jaderných bloků.
Český Energetický report, který lze stáhnout třeba na stránkách MPO, uvádí, že v loňském roce bylo exportováno 20 procent celkové produkce elektřiny. Vyvezlo se 16,3 TWh, to je víc než vyrobí jaderná elektrárna v Temelíně nebo Dukovanech. Ale stejně dobře můžeme říci, že to byla elektřina z uhlí, tedy z klimaticky škodlivých zdrojů. Dokonce extrémně škodlivých, protože zastaralých a s nízkou účinností.
Většina české elektřiny je stále z uhlí. Jeho podíl v posledních letech trochu klesal, ale nyní se pokles zastavil. Zasloužily se o to nejen obnovitelné zdroje, ale také rostoucí podíl elektřiny z jádra, protože se prodlužovala provozní doba jaderných bloků mezi odstávkami. Jaderné elektrárny tak loni vyrobily o 14 procent víc elektřiny než roku 2008 a jejich podíl na celkovém mixu dosáhl 35,2 procenta. Letos se však odstávky bloků nečekaně protahovaly.
Obnovitelné zdroje vyrábějí 11,2 procenta české elektřiny a vidíme vládní snahu jejich podíl dál už příliš nezvyšovat.
http://www.mpo.cz/dokument160779.html
Teoreticky lze počítat až se čtyřikrát větším přírůstkem instalovaného výkonu solárních zdrojů než s jakým počítá Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů do roku 2020, soudí Hnutí Duha. Upozorňuje také na to, že větrná energie je u nás odmítána pod zcela iracionálními argumenty. K tomu bych dodal, že v minulosti se často vystupňování odporu k nějaké změně ukázalo jako trik, kterým si brání příležitost někdo mocný, kdo zaspal a bojí se konkurence.
Německu zatím dělá přechod na obnovitelné zdroje dobře. Výmluvný graf, jak souběžně se zrychlením přírůstku obnovitelných zdrojů dochází i ke zrychlení hospodářského růstu, najdeme v publikaci Fakta a pověry o proměnách energetiky (nejen) v Německu, kterou vydala v říjnu pražská pobočka Nadace Heinricha Bölla (www.cz.boell.org) spolu s Aliancí pro energetickou soběstačnost (www.alies.cz). Je rovněž volně ke stažení.
http://cz.boell.org/cs/2015/10/13/fakta-povery-o-promenach-energetiky-nejen-v-nemecku
Vraťme se k Atlasu uhlí. Obsahuje také zajímavou kapitolu o tom, jak uhelná lobby brzdí boj s globální změnou klimatu. V pasáži o Česku jsou shrnuta známá fakta, která stojí za připomenutí:
„Příkladem lobbistické síly jsou i nedávné kroky české společnosti ČEZ. Ta v roce 2008 výrazně přispěla k oslabení evropské legislativy – tzv. klimaticko-energetického balíčku, která nakonec umožnila přidělovat některým elektrárenským společnostem část povolenek pro systém EU ETS zdarma (původní návrh předpokládal povinnost nákupu všech povolenek v aukci).
V předvečer jednání Evropské rady, které o podobě balíčku nakonec rozhodlo, uspořádala společnost ČEZ luxusní večeři pro 200 prominentních hostů. Pozvání přijali i předseda Evropské komise José Barroso či komisař pro energetiku Andris Piebalgs.
Šéf ČEZ Martin Roman nijak neskrýval účel večírku: „Každý tady v Bruselu lobbuje, protože zde se rozhoduje, jaké podmínky budou v energetice, a tedy kolik bude energetika vydělávat peněz.“
Schválená podoba balíčku nechala na členských státech, zda povolenky přidělí elektrárnám zdarma, nebo je budou prodávat v aukcích, jejichž výnos poputuje do státního rozpočtu.
Dříve než mohla jednotlivé varianty projednat vláda, bylo o osudu povolenek rozhodnuto zákonem, který fakticky zajistil přidělování maximálního množství povolenek zdarma i po roce 2013.
Norma byla schválena nestandardním postupem, jako takzvaný přílepek k nesouvisejícímu zákonu o spotřebních daních, díky hlasům tehdy nejsilnějších stran ODS a ČSSD. Mezi předkladatele zákona patřil i poslanec ODS Oldřich Vojíř, bývalý člen dozorčí rady ČEZ.“
Důsledkem rozdávání povolenek se stalo to, že se tento trh fakticky zhroutil, povolenky jsou téměř bezcenné. Nástroj, který měl představovat ekonomické vodítko pro snižování uhlíkové závislosti, byl za českého předsednictvím v EU dokonale ochromen. Nápravu má přinést až současný pokus Evropské komise část povolenek centrálně stáhnout z trhu. Osm let je však ztraceno.
Mezitím se chování ČEZ trochu změnilo a jeho manažeři už mluví o „mnohem zelenější“ budoucnosti. Začali konečně vnímat decentralizované obnovitelné zdroje za převratnou inovaci (disruptive technology, jak by řekl Clayton Christensen), která je může vytlačovat z trhu snahami o samozásobení nejen domácností, ale i celých obcí a okresů. Rozhodli se proto do vlaku naskočit a zapojit se do služeb jako je instalace střešních panelů a různá řešení pro propojení se sítí. Zaslouží si to obezřetnou pochvalu. Na háčky upozorňuje Duha ve zprávě z 23. října:
„ČEZ dnes oznámil, že začíná domácnostem nabízet fotovoltaické systémy na klíč. Energetický gigant tím v praxi potvrdil, že trendu decentralizace energetiky může využít i tradiční energetická společnost. Pro rozvoj fotovoltaiky bude klíčové, aby vyhlášky připravované ministrem průmyslu Janem Mládkem a Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) neznemožnily nabídky ČEZu ani jeho konkurentů.
Nabídka fotovoltaických systémů na klíč znamená, že zákazníci si mohou u firmy objednat vyřízení dokumentace, kompletní technologii (panely, střídač, akumulační nádrž a případně i baterie) a její montáž i údržbu.
O dotace na nákup malých fotovoltaických systémů mohou od včerejška žádat domácnosti z programu Nová zelená úsporám. Jak ministerstvo životního prostředí, tak ČEZ svými kroky potvrzují, že v trendu posilování energetické soběstačnosti vidí příležitost a nikoliv hrozbu.
Hnutí DUHA společně s Cechem aplikovaných fotovoltaických technologií (CAFT), jehož členové již léta montují malé fotovoltaické elektrárny na střechy, ale upozorňují, že nadějné vyhlídky domácností mohou zcela zhatit technické vyhlášky, které v současné době připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu, Energetický regulační úřad i samy energetické společnosti. Divize ČEZ Distribuce při přípravě vyhlášek jistě nepoškodí divizi ČEZ Fotovoltaika, neměla by ovšem bránit ani jiným obchodním modelům, se kterými může přijít konkurence.“
Ony háčky jsou pak ještě konkretizovány. Jakub Halamíček, člen předsednictva Komory OZE a místopředseda CAFT, bude posuzovat opravdovost úmyslů ČEZ podle toho, co bude firma hájit na jednáních o připojování a měření: Zda v Česku bude dál platit měření po fázích, na kterém prodělají domácnosti s fotovoltaikou, ale vydělávají distribuční společnosti, nebo zda se po vzoru celé Evropy vrátíme k součtovému měření, jak bylo i u nás dříve zvykem. Podle Martina Mikesky, energetického experta Hnutí Duha, by měl ČEZ podpořit také zavedení součtového měření a možnosti, aby domácnosti mohly malé přebytky dodávat do sítě. A Štěpán Chalupa, předseda Komory OZE, vyjádřil naději, že ČEZ nezneužije své výjimečné pozice vlastníka podstatné části distribuční soustavy ke komplikacím fotovoltaických projektů, které nebudou jeho vlastní.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
