Cestovní mapa EU směřuje k „bezuhlíkové konkurenceschopné ekonomice“ roku 2050. Omezení jsou motorem inovací, pohodlí uspává. Proto se všichni diví, že se omezením bráníme právě s argumentem konkurenceschopnosti.
Statistici mají hody, za pár dní se začne v Paříži šermovat čísly, až spustí klíčové jednání o pokusu zabrzdit klimatické změny. Kdo už se zasloužil a kdo se má více snažit?

Evropská agentura na ochranu životního prostředí (EEA) dala dohromady zprávu, kterou zachycuje pokrok Evropské unie při plnění klimatických cílů.

http://www.eea.europa.eu/publications/trends-and-projections-in-europe-2015

Není to tak zlé. Z dat za rok 20134 a předběžných odhadů situace z roku 2014 je zřejmé, že cíle, které si EU dala do roku 2020, zvládne. Ten klíčový, pokles produkce skleníkových plynů o 20 procent ve srovnání s rokem 1990, už byl prakticky dosažen roku 2013 (pokles o 19,8 %). Na cestě jsou přitom další opatření členských států, která by měla snížení emise posunout až na 25 %.

Dost se přitom spoléhá na přitvrzení v obchodování s emisními povolenkami, kdy se jich část stáhne z trhu, aby cena vzrostla na rozumnější úroveň a vznikl tak konečně ekonomický stimul pro inovace. Trhu s emisními povolenkami podléhá 45 procent celkových uhlíkových emisí EU.