Zpřesněný odhad ČSÚ potvrdil slušné tempo hospodářského růstu v letošním prvním čtvrtletí, ale také jednostranné spoléhání na automobilový průmysl a dramatický vliv nižší dostupnosti evropských fondů. HDP od ledna do konce března vzrostl meziročně o 3,0 procenta po odpočtu (mizivé) inflace a vlivu přestupného roku se dnem navíc. Zpracovatelský průmysl však rostl dvakrát rychleji a jeho přírůstek o 6,4 procenta připišme hlavně automobilovému průmyslu.
V těchto dnech zaznělo, že obrat výrobců aut a autodílů poprvé dosáhl bilionu korun. Porovnejte to s celkovým ročním HDP ČR ve výši 4,5 bilionu korun. Obrat je samozřejmě něco jiného, jsou to účty sem i ven, ale přesto je patrná obrovská závislost ekonomiky na tomto jediném druhu výrobků. A taky na vrtkavosti předpisů (VW a „dieselgate“), poptávky (SUV, mini), technologií (nástup elektromobility), dopravních řešeních měst (zákazy parkování nerezidentů), cen komodit (ropy, kovů, energie), měny (devalvace ČNB).
Ukazuje to obrovský zanedbaný domácí úkol tvůrců hospodářské politiky, na které ostatně poukazuje i čerstvé postavení ČR na žebříčku konkurenceschopnosti podle švýcarského institutu IMD. Za velice dobrými výsledky exportu, kde si stojíme o polovinu lépe než je celkové umístění republiky, je mizerná úroveň domácí ekonomiky, ekonomiky pro domácí potřebu.
Něco se však pro ni přecejen udělalo. Je to patrné ze stabilního růstu spotřeby domácností, kterým se zvyšují příjmy. Nahlédnutí do dlouhodobějších statistik ukazuje, že v letech 2010 až 2015 výdaje na konečnou spotřebu domácností rostly třikrát rychleji než výdaje vlády. Skutečně, v přírůstku celkových výdajů na HDP ve výši 237 miliard korun (v běžných cenách) za uvedené období najdeme 184 miliard korun výdajů domácností a jen 52 miliard korun výdajů vlády.
Zatímco výdaje domácností rostly vytrvale, výdaje vlády se vzpamatovaly až v posledních dvou letech, kdy jsme obnovili čerpání z evropských fondů. Jenže nyní opět přichází evropská bída. Vidíme to na meziročním poklesu stavebnictví o 4,1 procenta a poklesu tvorby fixního kapitálu dokonce o 5,6 procenta. Staré finanční období EU je dočerpáno, nové se rozebíhá jen zvolna, a navíc jsme naši zahraniční politiku zaměřili na stupňování konfliktů s evropskými partnery. Těžko čekat, že si nechají trvale diktovat, a ještě si na to budou připlácet.
Domácnosti jsou tedy jasným pilířem ekonomiky, zatímco export a vnější pomoc jsou pochodem po volně zavěšeném laně. A tak vláda dělá dobře, když si začíná uvědomovat skutečná rizika ekonomiky nízkých pracovních příjmů a snaží se vycházet vstříc požadavkům na zvyšování minimální mzdy (postrkuje celou stupnici) a důchodů. Že vyšší minimální mzda ohrožuje pracovní místa? Tak se podívejte na statistiky – mzdy rostou, a celková zaměstnanost taky, podle národních účtů meziročně o 1,9 procenta.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
