Nástup roku 2018 je o pět stupňů teplejší, než by odpovídalo průměrným hodnotám. Průměry jsou však ošidné, skrývá se za nimi přírůstek teplotních extrémů oběma směry. Je to názorně vidět na grafu porovnávajícím rozložení teplot v nedávném desetiletí 2005 – 2015 ve srovnání s teplotami z let 1951 -1980 (šedivé pozadí).
Máme za sebou mírný posun průměrné globální teploty o necelý jeden stupeň Cesia, ale s touto zdánlivě nepatrnu změnou je spojen fakt, že ubývá dnů s teplotami, které jsme vnímali jako běžné a hrneme se do období zcela extrémních teplot. Na opačném konci zároveň zůstávají dny extrémního chladu, jaký teď prožívá severní Amerika. Klima je prostě rozhozené. Graf, na který upozornila Česká televize, vznikl v newyorském ústavu Columbia University Earth Institute, vedeném prof. Janem Švejnarem.
Druhý graf ČT už je z dat Českého hydrometeorologického ústavu. Jsou na něm extrémy ještě názornější. Roční průměr teplot (zelená linie), naměřených v Praze-Libuši, tedy ve stanici ležící více než sto metrů nad pražským centrem, převyšuje o 1,48 stupně Celsia víceletý průměr. Jenže i loňský průměr se skládá z extrémů, mimořádně studeného ledna a výjimečně teplých období předčasného jara, horkého léta a nakonec ještě září, kdy byly teploty tři stupně nad dlouhodobým průměrem.
Může to být ochutnávka toho, co nás čeká. Vědecký žurnál Nature zveřejnil na začátku prosince příspěvek klimatologů z amerického Carnegie Institution for Science, podle kterého nejrealističtěji vypadají ty nejdrsnější předpovědi oteplování.
Autoři Patrick Brown a Ken Caldeira svoji práci opírají o první ucelený pokus změřit energetickou bilanci Země pomocí satelitů. K dispozici měli sadu desetiletého měření tepla, které na Zemi dorazí ze Slunce, a tepla, které se odrazí od povrchu a od mraků. Byli tedy schopni měřit skleníkový efekt při dané koncentraci skleníkových plynů. A to je vedlo k závěru, že pokud se chceme řídit scénáři Mezivládního panelu pro klimatické změny IPCC, pak ani druhý nejpříznivější vývoj koncentrace skleníkových plynů není ve skutečnosti příznivý. Způsobí oteplení, které odpovídá spíše druhému nejhoršímu scénáři. Je to prostě horší, než jsme čekali.
Kdyby se nakonec prosadil scénář „business as usual“ (neuděláme proti klimatu nic), pak z intervalu oteplení 3,2 až 5,9 stupně Celsia, které nabízí model pro konec století, je skutečnosti bližší ten horní konec. Pravděpodobnost toho, že takové chování způsobí roku 2100 větší oteplení než o 4 stupně, vzrostla podle autorů ze 62 na 93 procent.
Tvrzení, že se proti klimatu nedělá vůbec nic, je samozřejmě přehnané. Lepší by bylo napsat, že se dělá málo. Alespoň z hlediska toho, co je třeba udělat. Oteplování zůstane v mezích, na kterých se dohodla Pařížská konference o klimatu, jenom v případě, že dokážeme do konce století snížit skleníkové emise o dalších 880 miliard tun. Pro srovnání, v loňském roce tyto emise činily 49 miliard tun, připomíná k tomu MIT Technology Review.
Trochu optimismu nám přidává fakt, že někteří největší znečišťovatelé už se probudili. Hodně se mluví o Číně, která nyní soustředila zrak i na klasickou energetiku a zkusí jí krotit pomocí trhu s emisemi. První celostátní čínský trh s uhlíkovými emisemi energetických centrál odstartoval s letošním rokem. Bude skoro dvakrát větší (3,3 milliardy tun oxidu uhlíku) než evropský (2 miliardy tun). Vedle toho existují v pěti provinciích trhy pro další segmenty znečišťovatelů.
V Evropské unii se v prosinci dojednávaly detaily zimního energetického balíčku Čistá energie pro všechny Evropany, který byl navržen před dvěma lety. Vyjednavači dospěli k dohodě před vánoci, nová směrnice by se měla schválit na jaře. V zásadě se jedná o rychlejší snižování emisí a větší podíl obnovitelných zdrojů, než bylo dohodnuto na Pařížské konferenci. Čísla se ještě mohou hýbat.
Jak připomíná zpráva české Komory obnovitelných zdrojů, ústředním bodem je rozhodnutí o podílu obnovitelných zdrojů v roce 2030, kterého chce dosáhnout EU jako celek. Komora obnovitelných zdrojů považuje poslední návrh 35 % za málo ambiciózní a upozorňuje, že neobsahuje konkrétní cíle pro jednotlivé členské země.
Z textu pozměňovacích návrhů ke směrnici však přesto lze podle některých zdrojů vyčíst, že pro Česko by to mohlo znamenat 26 % OZE do roku 2030. Přitom aktuální podíl OZE už teď činí přibližně 15 %, jak ukazují listopadové statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu. Navýšení podílu z 15 % v roce 2020 na 26 % do roku 2030 by znamenalo zpomalení tempa oproti minulé dekádě a byl by to druhý nejnižší cíl ze všech členských států EU (po Lucembursku). I uhelné Polsko by mělo navýšit svou výrobu z OZE na 28 %. Nejlepší Švédsko by plánovalo podíl 63 %.
Dodejme, že v Česku to drhne v důsledku někdejší přehnané subvence solárních baronů, která vyvolala odpor veřejnosti proti obnovitelným zdrojům. V zásadě šlo o použití oblíbené české metody jak dobrý záměr zabít – podpořím jej blbým zákonem, a ono už to zkrachuje samo. Odpůrci záměru nebojují proti přijetí zákona, ale proti tomu, aby byl přijat v použitelné podobě. Cíle pak dosáhli roku 2013, kdy byla veškerá podpora plošně zrušena.
Nyní se podpora opatrně obnovuje, ale obor už se dostal dál a vyhlíží dobu, kdy ji nebude potřebovat vůbec. Přednost dostávají efektivnější formy, jako jsou aukce elektřiny z OZE, kdy stát nabízí podporu nejlepším nabídkám pro určitý pevně stanovený objem poptávky. S takovými aukcemi už je určitá zkušenost v Německu, jak se o tom hovořilo na konferenci, kterou Komoře OZE pomohla uspořádat v prosinci v Praze německá a francouzská velvyslanectví spolu s německou Nadací F. Eberta.
Další vývoj v Česku naznačilo prohlášení náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Lenky Kovačovské, že MPO již několik měsíců intenzivně pracuje na novele zákona o podporovaných zdrojích, jejíž součástí bude tržní schéma, tedy zmíněné aukce. Ty se však také vyvíjejí. Náměstkyně proto uvítala možnost seznámit se s nejnovějšími podporami a zkušenostmi z Francie a Německa, abychom se mohli poučit z chyb, které se v systému aukcí objevovaly.
Hodně práce tedy už mají na MPO za sebou a jen doufejme, že nová vláda ji nehodí za hlavu.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
