Zbyněk Fiala: Jádro a slunce

Trochu to připomíná odstraňování sochy Koněva radnicí v Praze 6 za nouzového stavu, kdy lidé nemohou běhat po ulicích s protestními transparenty. Vláda v pondělí přijala návrhy dvou smluv se skupinou ČEZ o stavbě nového jaderného bloku v Dukovanech pro jednání s Evropskou komisí. Věta je to dlouhá, její smysl zavádějící. Má vyvolat iluzi, že stále je naděje získat na to od EU dotace. Avšak Evropská unie opakovaně vyjadřuje neochotu podporovat výstavbu nových jaderných elektráren. Bude je nanejvýš tolerovat, ale každý ať si je staví za své.

Tenhle problém se však příliš nepovleče, do konce května chce mít vláda podle vicepremiéra Karla Havlíčka o financování stavby jasno. Jednou z možností je, že stát celý projekt od ČEZ odkoupí. A v tom je jádro pudla. Samotný ČEZ si výstavbu nového jaderného bloku dovolit nemůže, na to akcionáři nepřistoupí, je to ekonomický nesmysl. A tak se to bude financovat z daní. Nebo ze státního dluhu, což jsou rovněž daně, jen splatné později a o úrok větší.

Samostatnou záhadou je, jak může být do konce května jasno o financování jádra, když zcela určitě nebude jasno, jestli na to máme, protože nemáme tušení, kde bude státní dluh po skončení koronavirové krize. Už proto, že nikdo neví, jestli ta krize vůbec v dohledné době skončí. Ochromená ekonomika bude stát stamiliardy, zatím plánujeme tři, ale je to pár týdnů, kdy se plánovaly jenom dvě. K tomu tedy přihodíme dvě stovky miliard na jadernou elektrárnu.

Na co ji potřebujeme? Na to, abychom na příslovečné české energetické nezřízenosti ve službách průměrné, mizerně placené ekonomiky, nemuseli nic měnit? Tady nám to koronavirus taky komplikuje, když trhá dodavatelské vazby, takže cesta zpátky bude připomínat pokus udělat z rybí polévky znovu ryby. Takže vlastně ani nevíme, na co ji potřebujeme.

Problémy s penězi však nemusí být tím nejhorším. Je pravda, že i když současný státní dluh zdvojnásobíme, pořád na tom budeme líp než třeba průměr eurozóny. Ale pak už na tom budeme stejně, a jsou tu další krize. Třeba zrovna pětisetleté sucho, které se navyšuje už pátým rokem a taky nechystá jentak skončit. Je toho evidentně víc, na co bychom potřebovali mobilizovat zdroje, abychom se uživili v nových podmínkách. Ten výraz uživit lze brát i doslovně.

Jaderná energetika je věcí minulosti. Je produktem centralistického myšlení, které bylo normou před padesáti lety, dnes už je svět jinde. Jde to i jinak, čistěji, levněji, bezpečněji, a to nám zároveň umožňuje lépe vidět nevýhody centrálních řešení. Je to úplná sbírka nevýhod. Začít lze tím, že než svou elektřinu proženou dlouhou a rozvětvenou přenosovou soustavou, poztrácejí spoustu výkonu v drátech. Jsou taky nejisté, stačí se ohlédnout, jak často české jaderné bloky nečekaně stály. Soustava pak musí být extrémně předimenzovaná, aby nás takové výpadky nezaskočily.

Centrální a zejména jaderné elektrárny jsou také velice zranitelné tím, kolik dalšího ke svému provozu potřebují. Jsou závislé na obrovských vodních zdrojích pro chlazení, i kdybychom si tu vodu měli odtrhnout od huby nebo měla chybět na polích. Po zkušenostech s loňským prázdným labským korytem to není zas tak nepředstavitelná situace. V loňské vlně veder zase v Německu řada elektráren stála, protože se nedaly ochladit teplou říční vodou. To je riziko, které je v době klimatických změn stále pravděpodobnější.

Jsou pochopitelně závislé také na dostatku zdravého odborného personálu, takže letos musela obsluha kvůli viru za ploty bivakovat přímo v Temelíně mezi stroji. Nemluvě o rostoucím riziku elektronických virů nebo hackerů posílených umělou inteligencí. A tohle všechno v souvislosti s nesmírně komplexním zařízením zahraniční technologie osazené zahraničními palivovými články a produkujícím jaderný odpad, o který se bude muset někdo (kdo??) starat po dobu násobně delší, než jsou dosavadní dějiny lidstva, a to nejen ty psané, ale včetně nejmlhavějších mýtů.

Já bych to viděl tak, že stařičký mocnář chce jádro, a tak se bude ještě dva, tři roky předstírat jeho příprava, než se to celé hodí do kopru a přestane se o tom mluvit.

A co tedy, když ne jádro ani uhlí? Obnovitelné zdroje? Méně energetické náročnosti? Úspory? Ano. Teď by měla následovat pasáž o nevýhodách obnovitelných zdrojů, když slunce nesvítí nebo vítr nefouká, ale na vývoj jejich řešení se vrhly ve světě tak obrovité zdroje, že oblíbené plky typu „elektřinu si nemohou nasáčkovat do zásoby“ zdaleka nezabírají tak jako dřív. Elektřinu si mohu „nasáčkovat“, a brzy také za přijatelnou cenu. Častěji se naopak mluví o obrovité výhodě obnovitelných zdrojů, a tou je demokratizace energetiky. Nemusím si nechat diktovat podmínky a cenu vzdálené dodávky. Dá se to zvládnout i v malém, v obci, v regionu. To je zdroj svobody.

Tohle měla vláda na programu také. Na stejném zasedání schválila zásadní návrh novely zákona o podporovaných zdrojích energie, který se poučil jak ze solárního tunelu z let 2009 – 2010, tak z vývoje v okolní Evropě. Větší roli dostává investiční podpora. Provozní podpora se bude opírat o aukce na poptávaný objem. Pro mě je pak nejdůležitější pasáž o komunitní energetice, tedy o energetických společenstvích a společenstvích pro obnovitelnou energii. Jedná se o převzetí zásad z evropské směrnice, které mají být uzákoněny do konce příštího roku.

Dostal jsem tiskovou zprávu české Komory obnovitelných zdrojů energie, která to vítá. Činí tak s dílčími výhradami, ale ty nepřebíjí to podstatné.

Podnikatelé v obnovitelných zdrojích dlouhodobě podporují a vítají ambici novely znovunastartovat růst čisté energetiky, píše se ve zprávě. Novela počítá s uplatněním provozní podpory formou aukčního či zeleného bonusu. Smyslem tohoto mechanismu je zajištění maximální efektivity vložených prostředků státní podpory. Návrh dále předpokládá, že vláda bude každý rok určovat objem nových projektů, pro které bude podpora připravena. Zástupci Komory OZE přivítali rovněž návrh definice a pravidel provozování takzvaných obnovitelných společenství (komunitní energetika).

„Česko je významným světovým výrobcem biomasových tepláren, vodních elektráren, tepelných čerpadel nebo chytrého řízení. Další firmy vyvíjejí a vyrábějí komponenty pro větrné elektrárny či fotovoltaiky. Průmyslová výroba na sebe váže projekční činnosti, instalace, údržbu a servis, to všechno jsou perspektivní pracovní místa i příležitosti pro podnikatele v regionech. Vláda těmto firmám chytře a v pravý čas otevírá i český trh,” uvedl Jan Habart, místopředseda Komory OZE.

Podle předsedy Komory OZE Štěpána Chalupy, uvedená novela může být jednou hodnocena jako důležitý milník v rozvoji obnovitelných zdrojů v ČR. „Velmi důležitý krok, který potřebujeme k modernizaci energetiky a rozvoji obnovitelných zdrojů. Zcela ale záleží, zda vláda bude mít o rozvoj čisté energetiky opravdu zájem a zjednoduší a sjednotí administrativní procesy, kterými obnovitelné zdroji musejí projít, a zadruhé, narovná přístup k jednotlivým druhům čisté energetiky. To bude zásadní, aby se nestalo, že formálně sice splní svůj díl odpovědnosti vůči společné energetické politice EU, ale v praxi se nestane nic nebo téměř nic,” dodal.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.