Zatím jsme nehovořili o otázkách letectva, přitom vím, že jste autorem nejrozsáhlejší publikace o našem vojenském letectvu za branné pohotovosti státu na podzim 1938...

Máte asi na mysli knihu Na zrazeném nebi, která vyšla před deseti lety.

Přesně tak. Co kdybyste zkusil porovnat naše současné vojenské letectvo s oním z roku 1938, případně třeba z poloviny padesátých let. Najdeme něco společného?

Asi to nepřekvapí, ale je to počet generálů. V září 1938 jsme měli v letectvu čtyři generály a v lednu 1955 sedm generálů, nyní jich máme snad pět, tedy krásný průměr.

Říkáte to tak radostně, že v tom cítím nějakou čertovinu…

Nemýlíte se. Přibližně stejný počet generálů je asi jedinou věcí v podobné kvantitě. Dnešních pět generálů stojí v čele letectva, které má k dispozici maximálně 50 bojových letounů, z čehož téměř polovina jsou vrtulníky a bojových stíhaček je dvanáct. Čtyři generálové ze září 1938 mohli do vzduchu poslat přes 500 bojových letounů, z nichž stíhačky tvořily asi 250 strojů.Sedm generálů z ledna 1955 disponovalo asi tisícovkou bojových letadel, z nichž byly tři čtvrtiny stíhačky. Tehdy i dnes představuje stíhací letectvo hlavní ochranu země před možným nepřátelským leteckým útokem.

Co z toho vyplývá?

Že, obrazně řečeno, jsme v roce 1938 měli jednoho „modrého“ generála na 60 stíhaček, v lednu 1955 na 100 stíhaček a nyní na 2,4 stíhačky. Jelikož v krátké době počet bojových gripenů poklesne, bude tento poměr ještě horší. Stejně jako u pozemního vojska, také u letectva jsou jednotky nejvíce nasyceny generály a plukovníky, obecně řečeno vysokými vojenskými hodnostmi. Se zbraněmi je to však výrazně horší.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad onoho nadstandardního nasycení jednotky vysokými hodnostmi?

Vezměme si současnou základnu vrtulníkového letectva poblíž Náměště nad Oslavou. Podle jejich vlastních stránek má základna ve stavu dvě letky bojových vrtulníků, tedy snad o něco více než dvě desítky strojů. Ve velení základny nalezneme jednoho generála a tři plukovníky. Podobné nahromadění vysokých hodností nalezneme u leteckého uskupení v září 1938 i v lednu 1955. V prvém případě šlo o leteckou brigádu, ve druhém dokonce o letecký sbor. V září 1938 měla letecká brigáda v hlavních velitelských funkcích jednoho generála a čtyři plukovníky, v lednu 1955 měl letecký sbor také jednoho generála a čtyři plukovníky.

A?

Další srovnání je již horší. Letecká brigáda ze září 1938 měla 22 bojových letek, letecký sbor v lednu 1955 dokonce 36 bojových letek. V obou případech sice mělo uskupení o jednoho plukovníka více než dnes, ale v roce 1938 mělo jedenáctkrát více bojových jednotek a v roce 1955 dokonce osmnáctkrát více. Přesný počet bojových strojů dnes samozřejmě neznáme, svůj odhad jsem ale uvedl. V roce 1938 měla brigáda ve stavu téměř 200 bojových letadel a v roce 1955 měl sbor ve stavu přes 350 letadel.

Počítám-li dobře, tak funkcionáři ve srovnatelných hodnostech museli v roce 1938 zvládnout desetkrát až patnáctkrát více podřízených jednotek a bojových letadel než dnes...

Přesně tak. Máme zde samozřejmě obrovský rozdíl v technických parametrech a potřebách, ale zde se bavíme o velitelských standardech. Letoun je letoun, tři až čtyři letouny tvoří roj, devět až dvanáct letounů pak letku. Na tom se nic nemění. V minulosti i dnes vyžadovala funkce polního pilota, funkce velitele roje a funkce velitele letky značné schopnosti, tříbené pomocí vzdělání a velitelské praxe. Ale velitelská efektivita současných funkcionářů je prostě – ve srovnání s roky 1938 a 1955 – na úrovni pěti až deseti procent. I když zohledníme neustále se zvyšující technické nároky, tak mít generála v čele dvou bojových letek nebo generála v čele dvaceti až třiceti letek, to prostě souměřitelné není.

Můžete dát nějaké konkrétní srovnání?

Naše bojové letectvo má, jak bylo výše uvedeno, čtyři letky a snad o něco více než 40 bojových letounů. Letky jsou po dvou začleněny do dvou bojových křídel, kterým velí dva plukovníci. V roce 1938 bylo necelých 40 bojových letounů většinou začleněno do tří letek v sestavě jedné peruti. Velitel peruti byl major či podplukovník, někdy štábní kapitán. V roce 1955 byly čtyři letky s velitelským rojem, tedy více než 50 bojových letadel, začleněny do leteckého pluku, jemuž většinou velel major, někdy podplukovník, ale často také kapitán. Ostatně ani v osmdesátých letech nebyla situace jiná.

Když dnešní generál v záloze František Padělek přebíral v Bechyni letecký pluk, měl hodnost majora, když dnešní plukovník v záloze Václav Vašek přebíral letecký pluk v Žatci, byl pouhým kapitánem. Jejich pluky měly ve stavu tři bojové letky a velitelský roj, tedy 40 bojových a několik nebojových letounů. Co v první polovině osmdesátých let zvládl jeden kapitán či major, na tom dnes participují dva plukovníci.

Dá se tento stav porovnat z hlediska finančních nákladů?

Již vícekrát jsem uváděl, že nejsem ekonom a nedokážu přepočítávat mzdy z různých dob. Jedno srovnání bychom však použít mohli. Ministerstvo obrany se na svých stránkách čerstvě pochlubilo nárůstem platů. Dva plukovníci budou od července 2025 mít dohromady služební tarif 184 300 korun. Pokud by jejich funkce zastával major (jako to kdysi zvládl generál Padělek), jeho tarif by činil 69 290 korun, v případě kapitána (jako byl plukovník Václav Vašek) by to bylo 61 720 korun. Obdobná velitelská činnost a odpovědnost nás tedy v současnosti stojí až třikrát více než v minulosti. Přičemž vůbec neřešíme onoho nadřízeného generála, což je od července 2025 dalších 107 190 korun služebního tarifu. A navíc si uvědomme, že služební tarif je pouze částí celkové mzdy vojáka z povolání.

Generálové snad byli v oněch osmdesátých letech také…

Samozřejmě, ale na funkcích se zcela jinými parametry. Dnešní generál stojící v čele letecké základny má pod sebou dvě bojové letky a tři letky zabezpečovací, obecně řečeno asi pět setnin. Nadřízený majora Padělka, též jednohvězdičkový generál, měl pod sebou tři letecké pluky a sedm praporů, tedy deset bojových letek a více než 15 zabezpečovacích rot, tedy celkem přes 25 setnin. Dnes může onen generál poslat do vzduchu asi dvě desítky bojových letadel, tehdy jich mohl poslat přes 120.

A řešení?

Výrazné ponížení hodností u všech vyšších funkcí. Co v osmdesátých letech zvládl kapitán či major, nemusejí dnes dělat dva plukovníci. Samozřejmě, letku stíhaček, letku bitevníků a dvě vrtulníkové letky na dvou od sebe značně vzdálených základnách nemůžete sjednotit. Přesto by však mohli místo dvou plukovníků stačit dva majoři. Jen v základním tarifu to je úspora přes 40 000 korun měsíčně, tedy půl milionu ročně. Pokud tento postup promítnete do všech vyšších velitelských funkcí v armádě, miliardu máte k dispozici každý měsíc a nemusíte u předčasně propuštěných vězňů škemrat o bitcoiny.

Psali jsme:

„Mír je v našem zájmu, i když se vám to nemusí líbit.“ Trumpův muž otevřeně

Německo má málo vojáků a ještě je „půjčuje“

Je to tu: V USA oficiální výzva k odporu proti Trumpovi

Koudelka, Princová a mlčící BIS. Vážné. Proběhla tiskovka Stačilo!