Zbyněk Fiala: Penzijní křeče

Podle Hospodářských novin je návrh připraven a odstupující ministr financí jej hodlá předložit jako poslanecký, aby nemusel obtěžovat legislativní radu a účastníky připomínkového řízení. Novela by se prý mohla začít projednávat už tento týden. Věřme, že to proběhne v neporušeném duchu českého parlamentarismu. Návrh, dotýkající se osudu generací, budiž projednán v režimu legislativní nouze se zkrácenými lhůtami. A schválen ať je rovnou v prvním čtení bez rozpravy (nejlépe v noci o přestávce). Otálet nelze. Kdo chvíli stál, již sedí opodál.

Jestli tato novela druhý pilíř skutečně zachrání, to je otázka. Vládní strany se shodují, že vinu za neúspěch nesou jiní. Životně potřebnou reformu shodila opozice, protože slíbila, že ji zruší. Nabízí se představa, jak by se lidé do druhého pilíře hrnuli, kdyby tu opozice nebyla. Zcela jistě ano, zejména ti, kteří neumějí číst. Pokud však někdo v posledních letech zavadil o zprávy z kapitálového trhu, může mít pocit, že je lepší peníze prochlastat, protože tak o ně přijde taky, ale aspoň si užil a bude mít v stáru na co vzpomínat.

Naprostá většina domácích podílových fondů letos prodělala. Ztrátové byly zejména dluhopisové fondy, které byly v průměru v minusu o 2,4 %. Zhruba 2 % pokles vykázaly akciové a smíšené fondy. Fondy peněžního trhu zaznamenaly průměrnou výkonnost minus 0,1 %, uvedla ČTK ve stejný den, kdy Miroslav Kalousek vkládal svůj návrh do úřední košilky.

http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2013/6/30/podilove-fondy-letos-ztraceji-v-prumeru-kolem-dvou-procent/

Loni podílové fondy vydělávaly, ale celkový výnos za poslední léta je záporný. U penzijních fondů je to dlouhodobá čirá nula, částečně i kvůli přísnému pravidlu, že prodělat nesmějí (ztrátu by platily ze svého). V druhém pilíři už je to jinak, tam prodělat smějí. Zmíněná zpráva ČTK působí dojmem, že to začaly nacvičovat.

Kalouskův bleskový návrh má také zmírnit nejodpudivější složky stávajícího řešení. Především bude možné z druhého pilíře vystoupit po pěti letech spoření. Nabídne se možnost výplaty důchodu na 15 let (tedy vyššího než na 20 let nebo do konce života). Peníze z druhého pilíře bude možné zdědit i v hotovosti. Především se ale odstraní pravidlo, že kdo nespořil celých 35 let (nemoc, delší než tolerovaná nezaměstnanost, pobyt v zahraničí), nedostane nic, přestože na konto přidával i dvě procenta z hrubé mzdy ze svého. Nyní by mělo pro výplatu důchodu stačit, že pojištěnec dosáhl důchodového věku.

Je pozoruhodné, jak rychle se našly jak chyby, tak jejich řešení. To dává naději, že příště to proběhne podobně. Potvrzuje to, že penzijní reforma má stejné kvality jako jiné reformní projekty a aktivity Nečasovy vlády. Selhala sKarta, registr automobilů, kontrola trhu s alkoholem, ale vždy se našlo řešení, spočívající buď ve zrušení systému, nebo ve slibu, že zítra už to bude lepší. Proto má vláda mezi lidmi takovou podporu. Nikdo nedokáže nabídnout, co oni dokážou slíbit.

Některé drobné vady penzijní reformy teprve čekají na svou příležitost. Třeba reklamní tvrzení, že „stát vám dá“ tři procenta z hrubé mzdy. Je to trochu jinak. Stát vám umožní, abyste je sebrali solidárnímu sytému a napomohli tak Kalouskovu cíli, že v budoucnu bude průměrný důchod z prvního pilíře na úrovni osmi tisíc. V tomhle mu důvěřujme, kdyby na to dostal ještě pár let, určitě by toho dosáhl. Ovšem skutečnost, že smíte přispět k rozvratu průběžného systému, který do příchodu pravicových vlád vcelku fungoval (dokonce s přebytky!), ještě neznamená, že vám někdo něco dá. Peníze, o které první pilíř ošidíte, se vám při výpočtu důchodu strhnou. Takže budete na svých.

Ve skutečnosti byl druhý pilíř zamýšlen jen pro skupinku osob s nejvyššími příjmy, která by tak mohla snížit svůj solidární příspěvek do systému průběžně financovaných penzí o pořádný balík. Kdo má výpočtový základ 150 tisíc měsíčně, dostane z průběžného systému 28 300 korun. Systém je solidární, a tak nejnižší příjmy do 11 389 korun přecházejí do penze v celém rozsahu, a pro většinu pojištěnců platí, že z těch vyšších příjmů (z částky nad dolní hranici) už se započítá jen 27 procent. Pro nepatrnou menšinu (méně než dvě procenta občanů) je důležitá ještě hranice do 103 536 korun, kde se započte 19 procent a peníze nad to, ze kterých je jen 6 procent.

Nyní plátci s příjmem 150 000 měsíčně penzijní reforma umožňuje, aby přesunul 4 500 korun mimo dosah prvního pilíře. Kdyby v prvním pilíři zůstal, tak by mu spadly do 4. redukční hranice, kde se požívá onen nejdrsnější koeficient 6 % - jako by je neměl. Takhle hrozně ho snad žádný fondový pilíř neokrade. Zkusme si představit, že penzijní fond dokáže příspěvky aspoň uchovat v nominální hodnotě. Potom má pojištěnec důchod rázem o několik tisíc korun vyšší.

Nebo o víc? Kdyby záleželo jen na penzijní kalkulačce, do které si můžete na internetových stránkách vložit až sedmiprocentní výnos, je cesta k bohatství až neuvěřitelně snadná.

http://www.duchodovareforma.cz/duchodova-kalkulacka/

Představil jsem si, že jsem ročník 1980, život mám před sebou, vydělávám 150 tisíc měsíčně a budu je mít až do roku 2047, kdy půjdu po 36 letech spoření do druhého pilíře do důchodu, vypláceného doživotně ve výši 75 293 korun. Jak jsem toho dosáhl? Snadno. Uchoval jsem svůj příjem po celou dobu (krize, nekrize), což vyžadovalo být na vrcholu dokonce i ve věku 67 let, když jsem se šoural k limuzíně se šoférem o francouzských holích. Hlavně to však vyšlo podle penzijní kalkulačky s volbou dynamického fondu, neboť ten neúnavně vydělával 6,5 % ročně, zatímco inflace se neodvážila vykouknout nad 1.9 procenta.

Úplně omámen jsem tam šoupl také o něco skromnější mzdu průměrného českého zaměstnance. Medián mezd v národním hospodářství teď činí asi 20 tisíc korun. Nestačil jsem se divit. Pokud bych si mohl dovolit ty čtyři stovky měsíčně navíc (ke 3 procentům z hrubé mzdy musím dát ještě další 2 procenta hrubé mzdy soukromého spoření), dostával bych za 47 let celkového pojištění za stejných podmínek jako v předchozím případu 17 606 korun. Možná ještě o dva tisíce víc, zdá se mi, že tyhle kalkulačky nepřipočítávají základní výměru ve výši 9 % průměrné mzdy (letos 2330 korun).

Kalkulačka ovšem trochu fixluje, protože srovnává průběžný důchod, na který spolu se zaměstnavatelem platíme 28 procent hrubé mzdy, s důchodem s druhým pilířem, na který dohromady dáváme 30 procent. Správně bychom měli z výnosu z druhého pilíře započítat jen 60 procent, aby to bylo srovnatelné.

Ale čert vem přepočty, už jsme viděli, jak to s těmi výnosy vypadá. Zatímco kapitálové výnosy jsou v dnešním světě stejně četné jako perníkové chaloupky, něco reálného ve světě financí zůstalo – poplatky a náklady správy. Stačí papíry trochu pohonit po nákupech a prodejích a účet je docela výnosný – pro správce. I ti nejbohatší na tom mohou nejlépe vydělat jen v tom případě, že zároveň pracují v některém z penzijních fondů, kam jejich peníze zamíří.

Nakonec zkusme odvážný předpoklad, že kalkulačka nelže a penzijní fondy udělají všechno pro to, abyste si velkých peněz z výhodného opt-outu opravdu užili. Okradení však budou jiní. Lidé s nejvyššími příjmy by měli uvažovat o tom, že spousta jiných občanů nemůže být náměstky ministra práce nebo manažery a že nadměrné rozevírání příjmových nůžek společnosti škodí.

Důchod, který je zvýšen o částku, která by normálně byla solidárním příspěvkem do průběžného systému, musí provázet pocit hlubokého provinění. Zvlášť, když se lidé s takovými příjmy dokážou na stáří zajistit jinak. Naštěstí nikdo není tak špatný, aby se nemohl napravit. Nadšení našeho pojištěnce z toho, jak se mu podařilo stát odrbat, by nejspíš brzy vyprchalo a pocit studu by byl vykoupen srovnatelnými příspěvky na nějakou nevládku nebo charitu. To jde i bez novely zákona a posouvání termínů.

Publikováno se souhlasem vydavatele.