Kolem kábulského letiště sice byla tlačenice a neobešlo se to bez střelby a výbuchů, ale konec afghánské války byl ve skutečnosti extrémně uspořádaný. Řeči o chaosu pomíjejí fakt, že za dva týdny bylo evakuována přes 100 tisíc osob, pravda v neradostných podmínkách. Ale šlo o ústup poražených. Amerického prezidenta Joe Bidena události zaskočily, ale nakonec se zachoval statečně a nekývl na další prodlužování imperiální agonie.

Do hry vstoupilo několik faktorů.

Je to jen další porážka v řadě. Afghánská okupace byla prodlužována někdejším americkým prezidentem Goergem Bushem ml. jen proto, aby odvedla pozornost od zmateční války v Iráku, která použila vylhané příčiny na cestě k iluzím. Jenže s pádem Husajna zmizel i partner, se kterým se lze domluvit a Američani byli obyvatelstvem vnímáni jako okupanti. Když se pak část irácké armády připojila ke vznikajícímu Islámskému státu a ten začal zázračně postupovat, byla to předzvěst toho, co se stane, když i jinde dostanou Američany vyzbrojované armády možnost volby. Neuspěl ani tehdejší pokus využít džihádisty ke svržení syrské vlády. A tak vyhasínají i výzvy k rozpoutání války s Íránem. Celý model násilného ovládnutí Středního východu se zhroutil.

Ropa už není zajímavá, strategický význam této části světa opadl. Částečně proto, že největším světovým producentem ropy už není Saúdská Arábie, ale vystřídaly ji právě Spojené státy. Jejich břidlicová ropa je však dražší, a tak by se lépe prodávala, kdyby jinde těžba ochabla. I tomuto byznysu se krátí časový horizont, protože klimatické změny nutí celý svět k ukončení užívání fosilních paliv. A teď už to Američané berou vážně, když jim jednu část země ničí nekončící v historii nezaznamenaná vedra, požáry a sucho, a druhá se topí v povodních a třese před dosud největšími hurikány a tornády (ve středu dokonce i v New Yorku).

Americká zahraniční politika jen posluhuje té domácí. Občané Spojených států už měli válek dávno dost, proto loňské sliby prezidenta Donalda Trumpa, že co nejrychleji stáhne vojáky z Afghánistánu i Iráku, představovaly dobrý předvolební trumf. Původní Trumpův termín byl vyjednán s Tálibánem na začátek května, a tenkrát se za něj kongresoví Republikáni postavili. Když však nastoupil Joe Biden, přednosti mírotvůrců padly a opozice začala trnout v obavách, že nový prezident bude slabý.