Václav Cílek poukazuje na zásadní jev – když je někdo jednou vytržen ze svého domova, snáze se pohne i příště. Na začátku lidé prchali ze zemědělského venkova do překotně rostoucích měst. Neměli na vybranou. To, čemu říkáme hospodářský růst a ekonomický rozvoj, znamená pro spoustu lidí ztrátu obživy. Bohulibé záměry, jako je otvírání evropských trhů pro africké zemědělské plodiny, láká k velkovýrobě, kvůli které musí být drobní subsistenční zemědělci vyhnáni z půdy.
Za normálních okolnosti cesta za lepším vede přes horší – buď musím opustit své blízké, nebo prodat svůj domov, majetek, a jít společně do obrovské nejistoty. Láká úvaha, že blaze tomu, kdo nic nemá, ale ten se může pohybovat jen tam, kde to zná, ve vlastní zemi. Na uchycení ve zcela novém prostředí by potřeboval čas, a to jsou peníze. Potřebuje finanční rezervy na první přežití. Proto tak často jsou vysíláni do světa nejprve ti nejschopnější, a nikoliv nejchudší, aby vytvořili předpolí, za kterým se mohou vydat další členové rodiny.
Všichni jdou po stejné trase. Je to doklad nějaké režie v pozadí? Důkaz, že to někdo organizuje? Stejná trasa může dokazovat spoustu věcí. Mravenci chodí po stejné trase, jak ji označkovali ti, kdo šli vepředu. Včely létají po stejné trase, vytyčené tancem průzkumnic u česla. Člověk s mobilním telefonem a internetem je také tvor sociální a jde za zkušeností těch před ním. Podezření se může soustředit na převaděče, pašeráky lidí, ale ti se chovají příliš chamtivě a bezohledně, než aby působili dojmem, že chtějí někoho získat k nějakému skrytému záměru. Možná mohl být na začátku, ale proudy uprchlíků nepůsobí dojmem, že je někdo přemlouval.
Ve Foreign Affairs vyšel pozoruhodný článek, v kterém Michael S. Teitelbaum rozebírá, jak do imigrační politiky pronikl morální hazard. Výraz moral hazard je častěji používán ve financích, jako varování před nezamýšleným (perverzním) efektem podnětů, garancí nebo pojištění. Příklad: státní garance vkladů. Vznikla jako nástroj, který chrání banku před náhlou nedůvěrou vkladatelů. Ta by byla zničující. Banka pracuje s velkou pákou a má všechny vklady mnohokrát rozpůjčené. Kdyby vkladatelé zneklidněli a chtěli peníze zpět, budou uspokojeni jen ti, kdo přiběhli jako první. Avšak když jsou vklady garantovány státem, nikdo nemusí nikam běžet, každý má své jisté. Nakonec i banky, mohou si pohrávat s dluhovou pákou, na jakou si dříve netroufly. Mohou s morálkou beztrestně hazardovat.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV