Druhá novela energetického a dalších zákonů a vyhlášek, která tentokrát otevírá prostor pro sdílení obnovitelné energie v komunitách a energetických sdruženích (LEX OZE 2), je téměř na světě. Ministerstvo průmyslu a obchodu rozeslalo příslušný návrh k připomínkovému řízení.

Návrh má za sebou vleklé období vyjednávání, které zahrnovalo nejen největší energetické firmy, ale i stakeholdery, jako je Komora obnovitelných zdrojů a Hnutí DUHA, takže teď už by nemusel narazit. Z ministerského stolu odplul v pátek večer, v poslední možný okamžik, aby si jej premiér Petr Fiala stihl přibalit na cestu do Egypta, kde o něm chce poutavě vyprávět. Vystoupení předsednické země EU, nejaktivnějšího regionu planety v ochraně klimatu, bylo zařazeno do programu v úterý v poledne. Byla by škoda nevyužít příležitosti k natřásání peří.

Český přístup je tak příkladem státnické rozvahy. Ano, vedeme, ale opatrně, zezadu.

Dalo by se to však interpretovat i jinak. České ceny energií jsou téměř nejvyšší v EU, přestože výrobní náklady patří k těm nejnižším. Letošní zisky energetických firem v Česku jsou naprosto extrémní, přesto u nás nebudou zdaněny letos, ale až za rok, až poradci přijdou na to, jak se té dani vyhnout.

Struktura našich energetických obchodů je jednoduchá, česká výroba elektřiny je dlouhodobě přebytková, a tak asi čtvrtina zamíří každoročně na export. Je to maximum možného, víc naše současné dráty přes hranice nepřenesou. Zato koláč domácí poptávky je ohrožován jak vlivem individuální samovýroby z obnovitelných zdrojů, tak energetických úspor. V posledních měsících se k tomu přidávají i odchody nebo krachy zákazníků, které vyhnaly či položily astronomické energetické náklady. Kdyby se k tomu přidali občanští a nedejbože komunitární prosumers, bylo by toho příliš, co centralizované energetice ujídá chleba. Velká energetika proto zatím byla vstřícná jen k takovým obnovitelným zdrojům, které budovala ve vlastní režii.