Aby stát splnil požadavky Evropské unie na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, lákal investory na jejich budování nabídkou rozmařilé podpory. Stát pak v  r.2010 nečekaně snížil výkupní cenu elektřiny pro zařízení, uváděná do provozu od 1.1.2011,  z dosud platných 12.250 Kč/MWhod. na 5.500 Kč/MWhod. Ohrozil tím existenci řady investorů: pokud si vzali na financování výstavby fotovoltaických elektráren úvěr, jehož splátkový kalendář stál na předpokládaném příjmu s cenou 12.250 Kč/MWhod., po snížení ceny by jim nevynášely elektrárny dost peněz na splátky a skončili by krachem.

Pak stát začal kriminalizovat podnikatele, kteří se nechali nalákat jeho nabídkami a v tísni, vehnáni státem do stavu ohrožení krachem, se snažili do 31.prosince 2010 získat licenci stůj co stůj. Kromě toho  stát začal odebírat ve správním řízení již vydané licence a tím opět hnal podnikatele do krachu. Když pak zjistil, že podpora je skutečně rozmařilá, uvalil v roce 2011 na příjmy fotovoltaických elektráren mimořádnou solární daň ve výši 26%.

Současně média a někteří politici začali vytvářet nepřátelskou atmosféru proti „solárním baronům“ bez rozlišování mezi spekulanty a seriózními investory. Tento terminus technicus ve skutečnosti sluší pouze spekulantům, kteří v investování do výstavby fotovoltaických elektráren našli příležitost k „vyprání“ peněz, nebo VIP jedincům, kteří získali podíly na společnostech provozovatelů fotovoltaických elektráren jako úplatek za protislužbu či jiným šizuňkům. Sotva jej lze vztahovat na podnikatele, který ve výstavbě fotovoltaických elektráren našel efektivní využití brownfieldů ve svých továrnách, nebo ve výrobě nosných konstrukcí pro fotovoltaické panely našel v době krize náhradní program za dramatický pokles zájmu o jeho běžné výrobky.