A najdou se prokurátoři a soudci, kteří některé zatčené pouštějí na svobodu. Významnou roli v usvědčování zadržených hrají „kajícníci“ – lidé s „máslem na hlavě“, kteří se vyhnou důkladnému vyšetřování a jeho možným důsledkům tím, že něco málo na sebe přiznají, ale navíc „práskají“ na jiné zadržené. Hlavně pomáhají usvědčit  takové, které jim někdo vytipuje. Když na ně nic nemají, něco si vymyslí. 

U nás je (zatím) klid, ale některé úkazy svědčí o tom, že i naše orgány dokáží využít ke spolupráci  ochoty trestně stíhaných osob, jež mají důvod a zájem ulehčit svůj soud. Začalo to zavedením institutu spolupracujícího obviněného do naší praxe. A uzákonění dohody o vině a trestu rozšířilo možnosti využívání ochoty „kajícníků“, žádajících o dohodu. Každá mince má rub a líc.  Vše, co má sloužit k obecnému prospěchu, se dá také zneužít k obecné škodě.

Dochází k případům překvapivého přechodu od houževnaté obrany a popírání viny k žádosti o uzavření dohody o vině a trestu. Žadatel musí učinit doznání v rozsahu, vymezeném obžalobou. Odpadne pak další dokazování. Dohoda přinese úlevu všem: obžalovaný má jistotu, že orgány nebudou pokračovat ve zkoumání jeho věci do větší hloubky a odnese si od soudu nižší trest, než by mu hrozilo před dohodou. Státní zástupce se nemusí starat o vyplnění případných  mezer v dokazování, soud si ušetří spoustu práce a zjednoduší se odůvodnění rozsudku.