V souladu s příslovím o kovářově kobyle, která chodívá bosa, poměry v resortu spravedlnosti tomuto požadavku nevyhovují. Například Karolína Peake vykřikla, že „král je nahý", tím, že upozornila na porušení zákona o státním zastupitelství dočasným pověřením náměstka nejvyššího státního zástupce Stanislava Mečla vedením Vrchního státního zastupitelství v Praze. Právník Jiří Pospíšil jí - z jeho pohledu pouhé političce - neuměl odporovat ničím jiným než odkazem na zavedenou zvyklost. Zvykové právo u nás ovšem oficiálně neplatí.

Důvod, pro který se ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce vydal touto cestou, je srozumitelný: při nevypočitatelnosti soudů nelze předem vyloučit, že Vlastimil Rampula by mohl uspět s žalobou proti svému odvolání. Vzniklo by pak dvojvládí, které je v zásadním rozporu se zákonem. Dá se říci, že menším odchýlením od přísného dodržení zákona se předchází případným větším potížím.

Kritici vystoupení Karolíny Peake vyslovili podezření, že měla zájem dosáhnout toho, aby po přechodné období řídil Vrchní státní zastupitelství v Praze jeho 1. náměstek Libor Grygárek. I kdyby tomu tak bylo, bylo by třeba uznat, že by se jednalo o standardní řešení, které je plně v souladu se zákonem o státním zastupitelství. Proti Liboru Grygárkovi se občas uplatňují výhrady kvůli jeho předlistopadové minulosti. Ovšem v tomto ohledu není podstatný rozdíl mezi ním a řadou dalších vedoucích státních zástupců, jako například prvním náměstkem NSZ Igorem Střížem nebo krajskými státními zástupci Petrem Coufalem či Marií Polákovou.

Místopředsedkyně vlády se ovšem hájila, že jí nejde o zvýhodnění Libora Grygárka, a pokud by byly k němu zásadní námitky, je zde ještě další náměstek Jan Karabec.