Odmítnutí odvolatelé projevili nespokojenost s rozsudkem bezprostředně po jeho vyhlášení nabubřelými články na Parlamentních listech, v nichž hrozili, že rozsudek asi napadnou ústavní stížností. Vyjádřil jsem se k nim kriticky rovněž na Parlamentních listech (ZDE a ZDE). Až s odstupem jsem  se mohl seznámit s písemným vyhotovením rozsudku, k němuž se odvolatelé zatím nevyjádřili. Seznámení veřejnosti se základem právních úvah odvolacího soudu je dalším důvodem k návratu k této záležitosti. 

Lze je shrnout zhruba takto: 1/V pohoršení vzbuzujícím  textu se uvádí jako skutkové zjištění, že manželé Novotní nechali unést podnikatele Pavla Buráně a vystavili  jej vydírání, což je v rozporu s právní větou pravomocného zprošťujícího rozsudku, tedy se závěrem, že skutek nebyl prokázán. 2/Na základě nepravdivých informací autorka zpochybnila důvodnost zproštění Novotných obžaloby. Ale o vině a trestu nerozhoduje parta najatých pisálků, nýbrž soud. Připomínám, že pravomocný zprošťující rozsudek odolal přezkumu řádnými i mimořádnými opravnými prostředky včetně ústavní stížnosti.   3/ Zpochybnění důvodnosti pravomocného zprošťujícího rozsudku je v rozporu s právem poškozených manželů na uznání presumpce neviny, chráněné Ústavou. 4/Poškození manželé mají Ústavou zakotvené právo na obranu své dobré pověsti. Šíření nepodložené ostouzející bajky o únosu bez únosců nelze tolerovat. 

Jako laik, zabývající se dlouhodobě sledováním trestních řízení, soudím, že z uvedených závěrů odvolacího soudu lze vyvodit popis skutkové podstaty trestného činu „pomluva“.