Zdeněk Joukl: Agresivní antirouškař útočí na seniora

19.04.2021 10:51

Dne 17. dubna 2021 jsem se šel projít alespoň kolem domu, neboť mi to doporučil lékař. Když jsem se již vracel Poštovní ulicí směrem od Harrachova kolem vchodu čp. 623 asi tak v 16:45 hodin, tak mne předešel směrem na Tanvald vysoký urostlý mladík kolem 25 let se třemi děvčaty - tak kolem deseti let. Ačkoliv to vláda v zastavěné části obce nařizuje, tak neměl nasazenou ani roušku ani respirátor. Přešel těsně kolem mne. Kdyby byl nemocný covidem, tak mne mohl klidně nakazit. Proto jsem na něj zavolal, že na veřejném prostranství má mít roušku.

Zdeněk Joukl: Agresivní antirouškař útočí na seniora
Foto: Archiv Zdeňka Joukla
Popisek: Zdeněk Joukl
reklama

Toto upozornění dělám častěji v bláhové naději, že to na antirouškaře zapůsobí. Ale také proto, abych pomohl seniorům, kteří tráví život v bytě, neboť mají strach vyjít ven mezi mladé lidi bez roušek. Mé upozornění se mu zřejmě nelíbilo, a tak se asi 10m vrátil naštvaný ke mně. Upozornil jsem ho na to, že má dodržovat rozestupy, a nemá jít ke mně blíže než na dva metry. Proto jsem na vzdálenost asi metr nasadil svou turistickou hůlku. Ničeho nedbal, hůlku mi vytrhl z ruky zkrátil ji a ohnul. Pak mne uchopil za ruce a praštil se mnou na zem. Neměl jsem ve svých téměř 80 letech (bude to 14. května) žádnou šanci na obranu. Jsem totiž rád, že mohu vůbec chodit. Upadl jsem na bok, loket a dlaň pravé ruky. První myšlenka byla na to, zda nemám zlomený krček stehenní kosti. Útočník mezitím v klidu odcházel. Snad, možná na svou omluvu, ještě řekl, že mu před dvěma dny zemřel otec. A proto může se mnou mlátit o beton? Zvedl jsem se do pokleku na pravou nohu. Vstát jsem ale nemohl. Připadal jsem si jako jeden z těch klečících anglických fotbalistů Arsenalu před zahájením domácího zápasu se Slavií. Zavolal jsem tedy na jednu paní, která stála u vedlejšího vchodu do paneláku. Ta po chvíli zavolala nějakého pána od L, a ten mi pomohl vstát. Bolel mne loket a dlaň. Ale proti zlomenému krčku to byla jen prkotina. Doplížil jsem se tedy “v pohodě” domů.
Jenže co teď? Mám se, jako většina starších lidí v této situaci, stáhnout do ústraní a dělat, že se nic nestalo? Nebo mám zavolat policii na číslo 158, a zeptat se jich, co mám dělat. Navíc mám rozděláno několik sociálních projektů včetně pandemie koronaviru, a potřeboval bych je v klidu dokončit. Nebylo to lehké rozhodování. Jak byste se rozhodli vy? Nakonec rozhodla slova pana Wericha: “Proti věčné lidské hlouposti je potřeba stále bojovat”. Já ve slovech Wericha ještě hloupost doplňuji slovem bezohlednost.

No, a tak jsem zavolal číslo 158. Řekl jsem policii o co zhruba šlo, a oni za mnou poslali auto s vyšetřovateli. Přijeli asi za patnáct minut. Zapsali si mou první výpověď, nafotili místo činu, hůlku a můj loket. Potom mne pozvali na neděli k výpovědi oficiální. Podepsal jsem pozvánku a spěchal domů, neboť v 18:00 hodin již začínal přebor České republiky v bleskovém šachu on-line, a já byl přihlášen.

Kde ovšem hledat příčiny toho, že většina občanů nedodržuje opatření vlády a odborníků? Je to v nedostatečné informovanosti občanů (zaspala média), a jen v napomínající činnosti policie. Její mírumilovnost má ovšem za následek plné nemocnice a tisíce mrtvých na covid. A když se policii snaží občan pomoci, tak může dopadnout tvrdě na zem, jako jsem dopadl já.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: K 76. výročí osvobození republiky

19:06 Jiří Paroubek: K 76. výročí osvobození republiky

Ve dnech 8. a 9. května slaví evropské země 76. výročí konce II. světové války. Většina těchto zemí …