Je samozřejmé, že všechna současná restriktivní opatření poškozují ekonomiku. Ale je někdo v současné době schopen zodpovědně říct, zda jde opravdu „jen“ o nakažlivější chřipku, která si vyžádá, ostatně jako i v předešlých letech, životy velmi starých a v drtivé většině ještě k tomu vážně nemocných lidí, a opatření jsou přehnaná, nebo je to děsivá smrtonosná pandemie, která může zabít nezanedbatelnou část lidstva v produktivním věku? Kde je ta hranice? Kdo to posoudí? Budou to jistojistě muset být vlády jednotlivých zemí a jejich exponenti. A to je na Nobelovu cenu. Ale stejně bych nechtěl být v jejich kůži.
A jak se ukazuje, nalezení tohoto poměru je asi největším problémem – politickým - současných vlád postižených zemí.
Zpočátku výrazně převážily zdravotní restrikce a nutno uznat, že si s nimi naše „postsocialistické zdravotnictví“ vcelku poradilo. Ale na jak dlouho? Kromě nakažených jsou u nás i „normální pacienti“. A ti také potřebují léčbu. A ta léčba něco stojí. Zdravotnictví není zadarmo a mohlo by se snadno stát, že na udržení jeho úrovně a dostupnosti zanedlouho dojdou peníze.
A tak se dostáváme do fáze, kdy bychom měli chtít po vládách, tedy my po té naší, zásadní věc – hypotetický model vývoje počtu nakažených a mrtvých:
1. Při nulovém opatření
2. Při běžných protiepidemických opatřeních
3. Při zostřených opatřeních
4. Při karanténě našeho typu
5. Při totální izolaci
Možná umíme odhadnout, jaké náklady by stály jednotlivé stupně. Ale nevíme, co si za to kupujeme. Je to složité, ale od toho má vláda svůj aparát.
Tak na ni všemi legálními prostředky tlačme, ať se snaží! Třeba z ní přece jen nějaké rozumné Poučení z krizového vývoje vypadne. A bude se jím řídit.
Tolik připomenutí.
Chaos, a nejen u nás, jenž provázel jarní nástup epidemie se ještě dal pochopit. Nový koronavirus, nikdo pořádně neví, co to s lidmi udělá, lékaři tápou, vlády dělají mnohdy problematická rozhodnutí a vydávají nejednoznačné příkazy a pokyny.
Ale jak se ukázalo koncem léta a začátkem podzimu, vláda žádné rozumné Poučení z krizového vývoje neudělala. A pokud snad ano, tak jsem si toho nevšimnul. Premiér i někteří „klíčoví“ ministři dál defilují v médiích s, mírně řečeno, nesjednocenými stanovisky. Svou neblahou roli sehrává i řada médií, která ve snaze přijít s nějakým sólokaprem, přináší prakticky v přímém přenosu rozhovory s politiky, stanoviska nejrůznějších organizací, vyjádření mnoha lékařů nejrůznější specializací. Jediné, co je ale spojuje je téma – řešení koronavirové epidemie. Jinak jsme svědky přehlídky až protichůdných názorů, výsledků vědeckých studií a zkušeností se stanovováním diagnózy, s různými léčebnými postupy a s různými léky.
A tak se postupně dozvídáme, že roušky mají význam jen pro ochranu ostatních, že mají význam i pro naší ochranu, ale i že jsou téměř k ničemu. Že mají význam jen uvnitř, že mají význam i venku. Kolik údajů se objevilo jen ve sděleních, jak dlouho se koronavirus udrží na různých površích, jak si máme dezinfikovat ruce a nakoupené potraviny, zda si nákazu prodělavší člověk vytváří protilátky apod. Ani už to nejsem schopen všechno vyjmenovat, ale jistě si budete umět mnohé příklady doplnit sami. Ale nad zprávou ČTK z pátka 16. 10. 2020 jsem doslova ustrnul: Remdesivir nemá podle WHO vliv na přežití pacientů s covidem. V této souvislosti mě napadá jeden starý vtip, kdy slovutný pan profesor na symposiu říká, že právě diskutovanou vážnou chorobu umí léčit jenom on a jeho vrchní sestra. „Já předepisuji obklady teplé, moje vrchní sestra studené“, končí pan profesor své expozé.
Od věci není ani sledování nejrůznějších statistických údajů a jejich rozdílných interpretací. Z toho je zřejmé, že bez určitých znalostí matematiky se ani v případě vyhodnocování průběhu a možného dalšího vývoje epidemie neobejdeme. V této souvislosti by se změna školského zákona ve prospěch nepovinné maturity z matematiky mohla s trochou nadsázky jevit i jako sabotáž. Ale jen těžko uvěřitelnou zprávu, že si ministerstvo zdravotnictví na boj s dezinformacemi kolem koronaviru najalo společnost Semantic Vision Františka Vrabela, nechám bez komentáře. Ta totiž určitě přijde na to, že za nimi stojí jedna zlá země a její zlý vládce. Asi už mnozí tušíte ….
Ne nadarmo se říká, že zdraví je to nejcennější, co máme. A tak bychom ve vlastním zájmu, v zájmu svých blízkých, ale i v zájmu všech spoluobčanů neměli žádné nemoci a zejména právě ty infekční podceňovat a brát prevenci na lehkou váhu. Nikdo totiž nevíme, co v nás „hlodá“.
Ale všechno musí mít určitou míru, určité proporce. Vždyť opravu střechy neodložíme o rok jen proto, že někteří meteorologové předpovídají na následující léto více deště. A k nastavení těchto proporcí mělo sloužit právě to neudělané „Poučení z krizového vývoje“.
Ale jaký postup při řešení současné epidemie tedy zvolit? Když jsem se kdysi zeptal jednoho lékaře na jeho názor ohledně stanovení správné diagnózy a následného způsobu léčby, odpověděl mi, že o správnosti rozhodne až pitva.
Podle mě asi nejrozumnější řešení je blízké názorům v článku Tři světoví epidemiologové navrhují odlišnou strategii boje proti pandemii koronaviru. V něm odborníci z Oxfordu, Harvardu a Stanfordu kritizují současná tvrdá opatření vydaná řadou zemí, která mohou mít negativní vliv na fyzické a především duševní zdraví lidstva. Život by podle nich neměl být omezen, protože tak není možné dojít k tomu, že si lidé vytvoří přirozenou imunitu vůči nákaze, ale naopak, ti nejstarší by měli být mimořádně chráněni. Základní ochranou je podle nich nošení roušek, mytí a dezinfekce rukou. Tzv. úplný lockdown prý společnosti spíše uškodí.
Ale ať už budou metody naší vlády při řešení epidemie jakékoliv, jedna věc je jistá. Na fyzickém zdraví lidí má významný podíl jejich duševní pohoda. A strašení typu „Pokud nic neuděláme, budou v ulicích mrazáky na mrtvoly“ k této pohodě rozhodně nepřispívají.
Přeji všem pevné zdraví a ať se nám viry vyhýbají velkým obloukem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
