Na otázku, zda šlo o akcí dobře uváženou a v dané situaci nutnou, neexistuje jednoznačná odpověď. Ideologicky nezatížená historiografie musí uznat jak klady, tak zápory této akce. A zdaleka nejde jen o vztahy mezi zahraničím exilem a domácím odbojem či spory mezi Londýnem (Beneš) a Moskvou (Gottwald).

Bezprostředně po atentát na Reinharda Heydricha rozhlas okamžitě začíná vysílat, znovu a znovu: „V důsledku atentátu se s okamžitou účinností vyhlašuje civilní stav výjimečný nad celým protektorátem Čechy a Morava. Kdo, osoby které měli účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich pobytu anebo osobě, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.“ Ze sdělovadel se v sledujících dnech valí jména všech popravených.

K historii toho co souvisí s atentátem na zastupujícího říšského protektora, nepatří jen heroické okamžiky. Večer 2. 6. 1942 svolala protektorátní vláda na Staroměstské náměstí první z řady veřejných shromáždění, aby podle pokynů nacistické propagandy odsoudila atentát na RH a proklamovala věrnost českého národa Hitlerově říši. Manifestace se zúčastnilo na 60 000 Pražanů, smutné dobové filmové záběry z těchto pokořujících okamžiků asi známe všichni.

Manifestace věrnosti Říši na Staroměstském náměstí

Smrt tohoto muže, přezdívaného plavá bestie, spustil vlnu nacistického teroru a represí, ve který bylo popraveno na tisíce nevinných osob. Cenou za smrt tohoto muže bylo také vyhlazení obcí Lidice na kladensku (10.6. 1942), a Ležáky (24.6.1942) na pardubicku. Poměrně málo je známa historie obce Bernartice, ve které bylo zatčeno 86 osob, z toho bylo 29 zastřeleno. Je pravdou, že za heydrichiády se prakticky rozbila do té doby budovaná síť domácího odboje a zásadně tím utlumil odpor na území protektorátu. Smrt Heydricha určitě nacisty nezastavila a naopak významně přitvrdila podmínky života u nás.
 Někteří poukazují na to, že teprve po heydrichiádě uznala britská vláda a také de Gaullovi Svobodní Francouzi exilovou vládu Edvarda Beneše za představitele československého národa a stvrdila nás jako součást protihitlerovské koalice. Kdyby ale mělo jít v operaci Antropoid jen o politické gesto, které mělo zvýšit prestiž londýnského exilu, kterou na recepcích nebrali moc vážně, byla by to cena nepřiměřená.