Tak si to trošku zopakujme. Vladimír Rösel byl do funkce jmenován 1. června 2011 bývalým ministrem Jiřím Besserem. Zvítězil ve druhém z konkurzů, které vypsalo ministerstvo kultury na místo šéfa Národní galerie, a nahradil jejího dlouholetého ředitele Milana Knížáka. Před tím, než se stal ředitelem Národní galerie, působil dlouhá léta ve firmách zabývajících se investicemi, správou soukromého kapitálu a restrukturalizací podniků.

 

Typický krizový manažer, řeklo by se. Část odborné veřejnosti totiž delší dobu před tím tvrdila, že Národní galerie je v krizi, a tak se pan ministr zřejmě rozhodl postavit do čela galerie nikoli odborníka na obrazy, ale člověka s manažerskými zkušenostmi.

 

Proč ne, řeknete si dál. Jistě přesvědčil konkurzní komisi i bývalého ministra nejen o svých schopnostech manažerských, ale také o tom, že má představu a koncepci, jak by měla další budoucnost jemu svěřené organizace vypadat. Omyl! Rösel se ujal funkce před jednadvaceti měsíci a následně zorganizoval (samozřejmě nikoli sám, NG má naštěstí dost zkušených odborníků) několik úspěšných výstav (naposledy Kupkovu v Salmovském paláci).

 

Vzhledem k tomu, že takovéto výstavy se chystají a připravují několik měsíců, ba i let, realizoval vlastně dílo svých předchůdců, ale to je za takové situace normální. Nový ředitel dokonce začal seznamovat veřejnost se svými záměry s další existencí galerie (a přišel se hrou na škatule, škatule, hejbejte se), za které ho ovšem část odborné veřejnosti včetně jeho předchůdce dosti razantně kritizovala. Podivoval jsem se, když se psalo o jeho bezkoncepčnosti nebo neschopnosti galerii řídit. Přece o jeho řídících schopnostech musela ministerská komise i pan ministr něco vědět – a koncepce bývá prioritní součástí výběrového řízení.

 

Kdepak. Teprve včera jsme se od tiskové mluvčí ministerstva dozvěděli, že jedním z důvodů odvolání bylo, že "pan ředitel měl do konce února třetí termín na odevzdání koncepce Národní galerie a ta mu byla potřetí vrácena".

 

Jinými slovy, pan ředitel zřejmě nezvládl procesy. Nebyl první, předtím byl z podobných důvodů odvolán ředitel Národního divadla Ondřej Černý. Takže: před nedávnem Národní divadlo, v současnosti problémy s rekonstrukcí Národního muzea, teď personální průšvih v Národní galerii – člověka napadá, jaké máme v Praze štěstí, že pod ministerstvo kultury nespadá také Národní třída. Určitě by musela projít nějakou, pokud možno nesmyslnou, transformací. Třeba by ji sloučili s Korunní nebo Veletržní a jezdilo by se po ní místo vpravo vlevo. A nakonec se možná ukáže, že ten tolikrát proklínaný Knížák řídil Národní galerii s přehledem, koncepcí a manažersky schopně – akorát že si to o něm někteří nemysleli.

 

Aby bylo jasno, nehoruji pro odvolaného ředitele a nezpochybňuji právo paní ministryně odvolat kteréhokoli podřízeného pracovníka včetně ředitelů příspěvkových organizací, které ministerstvo zřizuje. Dokonce si o některých myslím, že měli být odvoláni již dávno. Ale co já budu paní ministryni radit, že? Ještě by si někdo mohl myslet, že s ní chci uzavřít novou opoziční smlouvu.