Snad by bylo užitečné, kdyby občan věděl a viděl, že zde existuje ten, kdo „hlídá hlídače“, ten, který sice sám nerozhoduje, ale zřetelně a hlasitě volá po tom, aby bylo rozhodováno správně nejen podle litery, ale také podle rozumného smyslu zákonů a nařízení. Aby zde byli nejen ti, kteří rozhodují, ale také ti, kteří se starají o to, jak je rozhodováno. A v tomto smyslu ombudsmanství představuje fenomén, který reálně může přispívat k tomu, aby zastupitelská demokracie byla i nadále chápána jako funkční systém správy věcí veřejných.

To pro mne není nic nového, ale také to není a nebylo vždy jednoduché. Moderní společnost je charakterizována mimo jiné i tím, že stále stoupá počet občanů, kteří své osobní nebo skupinové zájmy a požadavky považují za obecné, dokonce lidská práva, která bez odpovídajících povinnosti musí být respektována. Tím nás ovšem vzdalují od světa, ve kterém jsme si v právech všichni rovni.

Jistě je potřebné a užitečné řešit záležitosti jednotlivých občanů, kteří se dostali do sporu s orgány veřejné moci. Ale myslím si, že úřad ombudsmana by měl činit více: že by měl být jaksi denně přítomen ve veřejném prostoru se svými názory, poznatky a zkušenostmi obyčejných lidí z jejich každodenního života. Kontakt s těmito poznatky a zkušenostmi ombudsmana by jistě prospěl zákonným předlohám, které se pokoušejí řešit vážné lidskoprávní problémy, před kterými stojíme. Proč by např. zákon o sociálním bydlení nemohl být představen a předem projednán u veřejného ochránce práv?