V našich moderních dějinách k nečemu takovému už jednou došlo: na konci třicátých let bylo zklamání z politiky (z korupce, nevyjasněných skandálů, z „partajnictví“ či „partokracie“ atd.) tak silné, že se vzápětí po Mnichovu všechny čerstvě ustavené odbojové skupiny, od krajní pravice ke krajní levici, shodly na tom, že se po válce již nevrátí k politickému systému 1. republiky.

Tak se také stalo: představitelé moskevského i londýnského exilu s Benešem v čele se v březnu 1945 dohodly na tom, že opustí systém otevřené politické plurality („svobodnou soutěž politických stran“) a že napříště půjde už jen o pluralitu „uzavřenou“, tedy o systém čtyř navzájem se povolených stran. To byla Národní fronta. Ta vedla pak přímou cestou k únoru 1948.

Znechucení z politiky, jako je to dnešní,  vede ke krajním řešením. Cestu k nim už máme vyšlapanou.