Jakožto předseda Ústavně právního výboru dolní komory Parlamentu ČR se musím ohradit proti postupu, který zvolil Ústavně právní výbor Senátu při projednávání nominací prezidenta republiky na soudce Ústavního soudu. Senátoři tohoto výboru kladli při svém rozhodování, zda doporučí nominaci kandidáta, otázky čistě politického charakteru. Například otázky, jak vnímá kandidát placení školného na vysokých školách či placení poplatků ve zdravotnictví. Tyto otázky sice mohou zaznít, nicméně nemohou být předmětem výhrad ke konkrétnímu navrženému kandidátovi. Je přeci přípustné, že kandidát má v těchto otázkách své přesvědčení, ale toto jeho přesvědčení nemůže být pro něj přítěží. V těchto výsostných politických otázkách i Ústavní soud uplatňuje princip sebeomezení a zasahuje jen velmi výjimečně do přijatého politického rozhodnutí Parlamentu ČR.

 

Pokud je kandidát lustrován jen s ohledem na jeho názory na bytostně politické problémy a jeho přesvědčení, dochází tím k podlomení důvěry v rozhodování Senátu o navržených kandidátech. Ústavní soud by měl být názorově pestrým seskupením odborníků na ústavní právo, nikoli sborem přitakávačů politického přesvědčení senátorů. Mám obavy o ohrožení nezávislosti a nestrannosti Ústavního soudu již právě při procesu jeho doplňování. Senát tímto neplní roli ústavní pojistky, ale rozbušky politizace kandidátů na Ústavní soud. ČSSD tak naplňuje, co již před několika týdny zaznělo v projevu předsedy jejího poslaneckého klubu, tj. volbu svých (levicových) kandidátů na tento vrcholný ústavní orgán.