Zřejmě netušil či naopak dobře věděl, že brzy dojde k rezignaci šéfa ÚOKFK. To, co je velmi závažné, je dopis ministra spravedlnosti P.Blažka, adresovaný policejnímu prezidentovi M.Červíčkovi. Dopis má údajně obsahovat informace, že Martinec měl připravovat diskriminační kampaň právě vůči vrchní státní zástupkyni. Dokonce se pan ministr veřejně vyjádřil, že si nepřeje, aby se opakovaly situace z období 1945-1948, kdy orgány vnitra sváděly boje s orgány spravedlnosti. 

 

Pan premiér P.Nečas zůstával po celou dobu kauzy velmi klidný, a to přesto, že takto vyostřený spor vysoce postavených představitelů orgánů činných v trestním řízení není vůbec běžný. Špitá se, že ODS dlouhodobě chtělo „exponenta“ Věcí veřejných a spolupracovníka bývalého policejního prezidenta P.Lessyho odstavit. Na druhou stranu L.Bradáčová získala silné spojence nejen v ministru spravedlnosti, ale i v osobě nejvyššího státního žalobce. Takže je otázkou, co vlastně skrývá tato kauza a o čem spor vlastně byl.

 

Řadu let se oprávněně kritizuje politické ovlivňování nezávislosti justice a nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. A právě tento spor ukazuje, že tato kritika, zejména ze strany sdělovacích prostředků, není myšlena zcela vážně. Protože kdyby tomu tak bylo, pak by novináři museli křičet, cože se to děje na nejvyšších postech těchto úřadů. Také vládní politiky tato kauza nechává téměř klidnými, o čemž svědčí srovnání jejich aktivit v případě změn v Ústavu pro studium totalitních režimů. Proč je tomu tak, je přesně ta otázka, která by měla být široké veřejnosti zodpovězena. Protože tady nejde pouze o tuto kauzu, ale o to, zda je či není Česká republika právním a demokratickým státem.

 

Nevím, zda má pravdu L.Bradáčová či T.Martinec, nicméně ať je to tak či onak, vždy to bude špatné pro naši mladou demokracii. Proto je důležité, aby celý spor byl důkladně vyšetřen,a to nejen kontrolním útvarem policejního prezídia, ale i Generální inspekcí policejních sborů, ministrem spravedlnosti i inspekcí ministra vnitra. A pokud k tomu nedojde, pak by se měla zřídit parlamentní vyšetřovací komise. Přece nejde přejít skutečnost, že vrchní státní zástupkyně veřejně očerní šéfa ÚOKFK z výroby kompromitujících materiálů a na druhou stranu T.Martinec popírá, že by policie jakkoliv obcházela státní zástupce či kryla korupci.

 

Tento případ je natolik závažný, že by mělo být jasně a veřejně sděleno, oč ve sporu šlo.