Neustále se vrací snaha celé dění kolem ústavu politizovat a posunovat mimo rámec racionální a seriozní debaty o fungování instituce, která by měla dokumentovat a zkoumat naši moderní historii. A vzhledem k tomu, že je do celé věci neustále vtahována ČSSD, dovolte mi několik konkrétních poznámek.

Je zajímavé, že pravicová většina v Senátu si mohla v minulosti bez problémů navolit zcela pravicovou Radu Ústavu pro studium totalitních režimů a nikomu to nevadilo. Nevyšel jediný komentář, který by hájil právo tehdejší sociálně demokratické menšiny v Senátu mít v Radě ÚSTR alespoň jednoho svého zástupce. A tak ho tam neměla. ODS byla ideologicky zcela důsledná a nepřipustila žádnou levicovou výjimku. 

Teprve v okamžiku, kdy voliči k nelibosti ODS změnili v demokratických volbách poměr sil v Senátu, má ČSSD možnost ovlivnit personální složení Rady Ústavu. Nechová se tak ideologicky důsledně jako ODS, do Rady podpořila například paní Kavalírovou z Konfederace politických vězňů, která má blízko k ODS, dále člena strany Zelených či kandidátku blízkou TOP 09. Navzdory této toleranci ČSSD čelí obviňování z normalizace Rady ÚSTR. Možná by bylo dobře, kdyby novináři přestali opakovat argumenty, podsouvané hlavní kanceláří ODS, a podívali se, jak byla složena Rada v minulosti a jak vypadá dnes. Nyní je názorově mnohem pestřejší, více odpovídá složení Senátu, od nějž Rada odvíjí svou legitimitu. Na rozdíl od pravicově uniformního bloku, který tvořila v minulých letech. Je tohle špatně? Má být názorová pestrost skutečně kritizována, málem jako bolševický převrat? 

Byla to ODS, která ústav ze zákona podřídila Radě, volené Senátem. To rozhodně nebylo standardní řešení pro historický ústav. Personální nestabilita není v ÚSTR také nic nového. Za pět let existence ústavu (2007-2013) už nastupuje pátý ředitel, v pořadí Žáček, Pernes, Hazdra, Herman, Foglová. To asi také není samo sebou a ukazuje to na latentní odborné a lidské vnitřní problémy fungování instituce, které vůbec nesouvisí s ČSSD. Minulé personální změny totiž nikdo z ČSSD neovlivňoval a ani ovlivňovat nemohl. Současné odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů je věcí Rady ÚSTR, ČSSD se v něm jako politická strana nijak neangažovala a nikoho neúkolovala.

Není mi známo, zda Petr Nečas před listopadem 1989 nějak veřejně vystupoval proti tehdejšímu totalitnímu komunistickému režimu. On sám o tom nikdy nic neuvedl. Po 24 letech po pádu nedemokratického režimu se mu ale zastydlý antikomunismus hodí. ODS je ve fázi volného pádu, ve vládě zklamala a tak jediné, co zbývá, je strašením návratem komunismu. Pravice na antikomunismus spoléhá téměř jako na poslední záchrannou brzdu, která může odvrátit volební porážku. Proto ona hysterie, která je v souvislosti s ÚSTR až nechutná. Rozumím tomu, že ODS ztrácí podporu voličů a je zoufalá tváří v tvář rekordní nezaměstnanosti a hospodářskému poklesu, debatu o kvalitě zkoumání naší moderní historie bychom však měli přenechat odborníkům a historikům, protože jinak to s ÚSTR dopadne stejně, jako s nepovedenými a neodbornými reformami Nečasovy vlády.