Evropa se podle něj musí zbavit neproduktivní a paternalistické sociálně tržní ekonomiky. Fuj státům a politikům, kteří stále chtějí něco organizovat a regulovat. Běda těm, kteří se snaží řídit ekonomiku, stimulovat a pobízet růst. Jedině škrtat, škrtat výdaje a nic moc nevymýšlet. Zachrání nás decentralizace,deregulace, prostě spásná síla volného trhu.

Klaus opakuje stále to samé – lékem na všechny bolesti je důvěra v samovolnou regulaci, tržní pravidla, která nakonec mají platit zřejmě pro všechny vztahy ve společnosti. Obávám se, že je to právě Klausův hyperliberalismus, který je zdrojem našich obtíží.

Podivné, že si Klaus nevšiml, že má příklad sociálně tržní ekonomiky právě v našem bezprostředním sousedství – v Německu. Německo je příklad sociálně tržní ekonomiky budované od poválečných padesátých let. Základem byla široká dohoda mezi všemi hlavními politickými proudy. Dodnes toho najdeme hodně podobného nejen v programech všech hlavních německých politických stran – SPD, CDU,FDP. Žádný přírodní volný trh, který by sám od sebe zaručoval stabilní rozvoj společnosti, neexistuje. Podmínkou je , aby tržní pravidla fungovala v kontextu sociálním, politickém, právním, enviromentálním. Trh je něco uměle vytvořeného, co může fungovat jen díky této širší souhře v rámci budovy státu.

Je pozoruhodné, že tento sociálně tržní princip se osvědčil jako nejefektivnější při zvládání světové finanční a hospodářské krize. V Evropě je to nejen Německo, ale také skandinávské země. Kdyby měl pravdu V.Klaus a trh sám by byl takovým géniem, tak by se muselo nejlépe ekonomicky dařit těm státní politikou nejméně organizovaným a regulovaným zemím třetího světa.