Zdravotnictví není a nikdy by podle Petry Rédové neměl být byznys. Po dvaceti pěti letech v britském zdravotnictví a předtím v českém je zaskočená, jak velká a jakým způsobem je v tom českém rozbujelá korupce. Upozorňuje na konkrétní příklady v Jihomoravském kraji, kam ji lidé zvolili do krajského zastupitelstva, porovnává vztah pacientů v obou zemích a přemýšlí, jak udržet lékaře a sestry, aby neutíkali do ciziny, jak zarazit rozbujelou a skrz stát propletenou farmaceutickou lobby, proč se ministr vnitra Vít Rakušan nepostaví za policisty a hasiče či jak a proč jí vysvětlují vojáci odcházející z české armády, že nesložili slib, aby bojovali a umírali za cizí zájmy.
Jste zdravotní sestra, během pandemie jste se stala influencerkou a radila lidem, jak řešit nenadálé životní a zdravotní situace. Přes dvacet let pendlujete mezi Británií a Českem. Proč a kdy jste se definitivně rozhodla, že půjdete do politiky?
Rozhodla jsem v době covidové, respektive chvíli po té době covidové, když se zaběhla ta postvakcinační doba a proukrajinská doba. Tady procházíme obdobím, kdy jsme měli socialismus, kapitalismus, pak covidismus a teď máme kreténismus.
V době covidové jsem se rozhodla, že je potřeba dávat informace ven, informovat lidi o tom, co se děje, aby si udělali vlastní názor a nebyli nuceni do věcí, které jsou i proti jejich zdravému rozumu a zdravotním komplikacím.
Věříte, že „kauza bitcoin“ vznikla pouze nešikovností Pavla Blažka a dalších představitelů?Anketa
Viděla jsem tehdy, že jsem jako občan dříve také selhala. Nikdy jsem se o politiku nezajímala. Vždy jsem si říkala, že je to moc složité na chápání a je to jen pro ty vyvolené, a dovolila jsem, aby to ten systém dotáhl tak daleko, jak to dotáhl. Už nemělo smysl sedět doma, nadávat a ukazovat prstem na někoho. Pokud chci nějakou změnu, musím i já zvednout zadnici a něco pro to udělat.
Čím déle to trvá, vláda nám lže a intrikuje, tak se otevírají karty a myslím, že teď je ten nejvyšší čas. Jak říká premiér Fiala, teď je ten čas stát na té správné straně. A já chci stát na straně lidí.
Rozhodla jsem se i teď po krajských volbách, kdy jsem dostala od lidí důvěru, že budeme pokračovat dál a já se budu snažit podílet na změnách, které by měly vést k lepšímu životu.
Mluvila jste nedávno s policisty, se zdravotníky, pomáhala jste při povodních. Necítíte zášť od kolegů, kteří dělají kampaň většinou na sociálních sítích nebo od počítače?
Politik má jít vzorem. Vždy by měl být s lidmi, kteří ho volili a vložili v něj důvěru. V době, kdy naši zemi postihla tornáda, jsem v politice nebyla, ale brala jsem to jako svou občanskou povinnost, protože můj domov zasažený nebyl, ale viděla jsem to zoufalství lidí, považovala jsem za důležité tam vyrazit a ze sebe samé něco dát. To samé jsem dělala při povodních. Tam už ale člověk byl nějak známý a měl kontakty i důvěru, takže ta pomoc při záplavách byla vidět mnohem rychleji a byla i finančně víc cítit pro postižené lidi. Jsem tak stavěná, a to se nikdy nezmění. Kdybych se dostala do Poslanecké sněmovny, tak vždycky budu tam s lidmi. S lidmi hovořím i proto, že když mám pochopit, že systém selhává, musím jít ke zdroji.
Dost často mluvím se zdravotníky, se zaměstnanci sociální sféry i s policisty. Je to žhavé téma. Několik tisíc policistů chce ukončit svou práci ke konci roku a tady se nabízí otázka, kdo potom bude pomáhat a chránit a proč chtějí odejít, co jsou hlavní důvody. Protože ministr Rakušan nám předává informace, které nejsou úplně pravdivé. Je dobré si sednout s těmi lidmi, podívat se na jejich výplatní pásky a zjistíte věci, ze kterých vám zůstává rozum stát. Pokud tedy chci informace, tak si pro ně zajdu a jsem vděčná, že ti lidé za mnou chodí, vyhledávají mě a informace mi dávají.
Už jsem takto přinášela informace v době covidové, nazývali je ale dezinformace, pak se ukázalo, že ta dezinformace je jen skrytá pravda a je to otázka času. Ted jsou informace od lidí pravdivé, je to podložené, vidíte to na těch výplatních páskách. Troufám si tvrdit, že žádné ministerstvo nemůže tvrdit, že jsou to dezinformace. Jsou to fakta. Musíme ty pracovníky chránit a chovat se k nim s respektem. Samozřejmě i vojsko.
I armáda?
Ano. Ta přišla během letošního roku o patnáct set lidí, nějakých sedm set třicet nabírali. Ti kluci ale šli sloužit do armády, aby bránili naši zemi a aby se podíleli na rozvoji, ne na tom, aby byli zatahováni do konfliktu a děsili se, kdy budou povoláni a budou muset umírat za cizí zájmy. Všichni jsme připraveni hájit naši zemi, ale naše země není napadená a nikdy nebude. Tahle válka není naše a nikdy nebyla.
Kandidujete v Jihomoravském kraji, co tam vidíte za největší problémy, které chcete řešit? S čím za vámi chodí lidé?
Jsem Jihomoravačka, nejsem náplava v kraji jen kandidující. Je to na mě i občas poznat. Lidé přicházejí s různými problémy. V době covidu lidé přicházeli zbavit se chřipky, co udělat, aby neskončili v nemocnicích, co dělat a jak chránit své nejbližší, aby se dostali do nemocnic na návštěvu. Nebo mi volali ze zahraničí, abych jim přeložila anglickou zprávu, protože se dostali do nemocnice a nerozumněli anglické zprávě. I to občas řeším. Ale jinak třeba řeším to, že nejsou obědy pro některé děti, a řešíme kauzy Jihomoravského kraje, které nám tady přibývají. Podařilo se mi pár husarských kousků, že jsme sesbírali pro jednoho chlapečka, aby mohl odjet na lyžák, pak to byla slečna na školu v přírodě. Za to vděčím lidem na facebooku.
Občas udělám takovou výzvu a lidé jsou neskutečně štědří. A teď se nám podařilo sehnat peníze na tábor státních zaměstnanců, kdy Jihomoravský kraj zamítl dotace, tak jsme se obrátili jinam a peníze tam budou. Takže děti budou moci trávit léto v pohybu a v přírodě tak, jak si zaslouží každé dítě. Těch drobných příběhů je hrozně moc a nelze pomoci úplně každému a k tomu, abychom mohli pomoci každému, potřebujeme změnu vlády a změnu systému.
Co byste navrhovala jako poslankyně v rámci změny systému?
My se hlavně musíme vrátit k příčině toho, kde to všechno vzniklo. Do našeho zdravotnictví jde totiž půl bilionu korun ročně a je vidět, že ten systém selhává. Strašně dlouho se čeká na vyšetření, na operace. Všechno se strašně dlouho protahuje. Dříve byly cétéčka a magnetické rezonance daleko rychlejší, pokud tedy člověk není opilý a nespadne venku, tak fakt na to čeká strašně dlouho.
A není to o tom, že by nebyli lidi. Je to o tom, že ten systém někde selhává. Nejsou peníze na spoustu věcí. Je potřeba udělat audity tam, kde to nefunguje. Není možné ukazovat na nemocnici a říkat ‚ten za to může‘. Ne. My musíme jít přímo na místo činu. Jak se říká – pachatel se vrací na místo činu a musí se začít pídit po tom, jak to vzniklo, proč a kdo za to nese zodpovědnost.
Jaké další napříklady?
Měli bychom být schopni sami si vyrábět nějaké léky tak, jako to bylo v minulosti. Máme tady lékárnické řetězce, menší lékárny nejsou konkurenceschopné a jsou vytlačovány těmito velkými řetězci lékáren. To jsou další problémy. Budou nám nyní i chybět léky pro psychiatrické pacienty. Lidé už se teď děsí, nevědí, co budou dělat. Tohle jsou situace, které by se neměly stávat a mělo by jim být preventivně předejito. A jdou za jednotlivými ministry. Pan ministr Válek rozhodně nekoná svou práci. Místo toho, aby podporoval rozvoj nemocnic na Ukrajině, kde už v době před válkou byly ty nemocnice zkorumpované, měl by se zabývat problémy našich občanů.
Je důležité vrátit lékaře do ambulancí. Spousta lékařů si udělá atestace a mizí. Vystudují tady zahraniční lékaři a zmizí nám. Je potřeba si je nějak zavázat. Není možné, aby někdo vystudoval za naše peníze a pak šel vydělávat do zahraničí a nás tady nechal v nouzi. Milion obyvatel nemá obvodního lékaře. Jak si ti lidé mají poradit? Kde mají hledat pomoc?
To mají hledat na internetu, na YouTube? Být sám sobě lékařem? Milion občanů nemá zubaře. Děti nemají pediatra. Takže pojďme vrátit ty věci, které fungovaly, a je úplně jedno, kdy byly zavedeny a kdo za nimi stál. Hlavní je, že fungovaly a vracely jistotu a stabilitu do rodin občanů. To nejsou opatření, která by nás stála miliony. To jsou prostě opatření zdravého rozumu. Pojďme ten zdravý rozum vrátit zpátky.
Sama děláte přes dvacet let zdravotní sestru v Británii. Jaký model tam funguje pro to, aby se investice do zdravotníků vrátila?
Ano, je to takto vyřešené. Na jipce v Londýně, kde pracuji, jsem už dvacet pět let. Začala jsem tam pracovat prvního září 2000. Předtím jsem dělala au pair a brigády, abych se uživila. Protože jsme ještě nebyli součástí Evropské unie, musela jsem ještě absolvovat takzvanný adaptační kurz. Složila jsem zkoušky, dostala jsem papíry a funguju plnohodnotně. Mně tehdy vysokou školu zaplatil zaměstnavatel, tedy nemocnice, s tím, že v ní musím zůstat pět let. Pro mě to byla výzva a přišlo mi to férové. Takže jsem vystudovala, diplom mám a odpracovala jsem si to nejen těch pět let, ale ještě dalších dvacet.
Dalo by se udělat něco podobného i v České republice?
Myslím, že ano. Pokud do někoho investujete moc peněz, chcete to zhodnotit. Ale pro své lidi, pro svou zemi a ne pro zahraničí, ze kterého nic nemáte. Myslím, že je to namístě, aby se takto k tomu přistupovalo. Někomu se to nemusí líbit, ale ono to zadrží lékaře i sestry a vyplní to chybějící místa. V současné době vnímám zdravotní sestry jako sedřené úředníky, se kterými se pořád někde hýbe, a je tam samozřejmě ztráta důvěry. Mezi pacienty a zdravotními sestrami a zdravotními sestrami a vedením nemocnic.
Souhlasíte s odsouzením učitelky Martiny Bednářové?Anketa
Musíme vrátit lidskost do zdravotnictví. Ta zmizela. Během covidu se vytratila a zdravotník je teď braný jako nepřítel obyvatel. Dřív nás nazývali bílými anděli, byli jsme pro ně spásná ruka a dnes má člověk strach říct, že je zdravotník.
To je něco podobného jako s novináři. Dříve to bývala také docela prestižní profese. Dnes, když člověk řekne, že je novinář, tak ho lidé pomalu ženou vidlemi… To zřejmě začalo od covidu obojí. Je to tak?
Je. To selhání je tam ve všech směrech. Nejsou to jen sestry, jsou to lékaři, je to armáda, Policie České republiky. Ale i ta armáda i ti zdravotníci – oni byli řízeni politiky. Tady u nás začali léčit politici. Přebrali moc, ale zodpovědnost házeli na ostatní, aby byli jako že kryti. A to je potřeba, aby si lidé uvědomili.
Nakousli jsme korupci ve zdravotnictví. Jaký byl rozdíl například v proplácení covidových lůžek nemocnicím versus normálních v Česku a v Británii. Můžete to porovnat?
Takovou korupci, která byla během covidu, jsem v životě nezažila. Kdysi, když jsem pracovala v brněnské nemocnici, ještě za svobodna. Dost často jsme vykazovali v noci papíry pro pojišťovny. A vykazovali jsme věci, které jsme nedělali. Už tehdy jsem to považovala za korupci. Bránila jsem se tomu a hádala jsem se kvůli tomu se staniční sestrou. Ale to byly malé věci. Tady v Česku se v době covidové vytvářela covidová lůžka. Pojišťovny totiž za ně vyplácely víc za pacienta pozitivního na covid než za pacienta, který měl běžné onemocnění. A o to víc to bylo na intenzivní péči. V Londýně jsme toto neměli. Tam ta cena byla standardní a bylo jedno, jestli je to pacient covidový nebo běžný pooperační. A stejně tak jsme se chovali k těm pacientům. Ta péče o covidové a necovidové pacienty byla identická.
Lišila se jen v tom, že u covidových pacientů jsme museli nosit ty ochranné obleky, které byly přítěží hlavně pro ty zdravotnické pracovníky. Strašně těžko se nám v tom dýchalo, člověk se v tom potil a rozjížděly se nám různé ekzémy, astmata. Ale ta péče je stejná. Stejně toho covidového pacienta musíte otočit, odsát, změřit teplotu. Takže jsem nechápala tyhlety machinace s čísly. Vždy jsem se ptala u nás, jestli tam máme něco navíc. A vždycky mi manažerka řekla, že ne. Náklady jsou vyšší kvůli ochranným oděvům. Když opustíte JIP, musíte to sundat a znovu si vzít nový, čistý. To samozřejmě něco stojí.
Jak se na tom dělal podle vás byznys tady v Česku?
Tehdy se to dováželo z Číny, velmi se s tím obchodovalo. Byznys si na tom vytvořili naši politici, protože najednou všichni měli tyhlety roušková centra a OOPP obleky, takže to byl velký byznys. Co mě ale velmi uráželo – a styděla jsem se, že se to děje, tak u nás v Británii ... Když jsme testovali pacienta jen jednou, pak se to protahovalo, že jsme testovali jednou za tři dny a déle. Když se nám stalo, že jsme měli třeba sedm pacientů pozitivních, tak nám z laboratoře zavolali, že statisticky je to nemožné, ať je přetestujeme. Takže jsme vzali novou sadu, přetestovali je a zjistili jsme, že pacient je pozitivní jeden nebo žádný. Tady v Česku vím od pacientů, že když šli třeba lidé na příjem a nebyli očkovaní, tak sestra třikrát denně za nimi šla a testovala je. To mně přišlo naprosto absurdní, že do nich šťárala tak dlouho, dokud z nich tedy něco nevyšťárala. Stejně tak mně přišlo absurdní, že lidem, kteří nebyli očkovaní, byly odmítány operace a že se k nim zdravotníci chovali neskutečně hrubě. Dokonce i záchranka, když jezdila k lidem a zjistila, že nejsou očkovaní, tak se k nim chovala hrubě. Mě by zajímalo, jak se ti zdravotníci budou teď omlouvat těm lidem. Poté, co máme nové poznatky a fakta. Jestli litují svého chování nebo jestli to prostě spláchli a řekli – byla taková doba…
Říkáte nahlas kontroverzní věci, respektive takové, které někteří lidé neradi slyší a navíc nejsou schopni oponovat fakty. Jde jak o politiky, tak klasické internetové hejtry. Jak se s tím vyrovnáváte?
Měla jsem dvě možnosti, když jsem chtěla, aby šla pravda ven. Věděla jsem, že je to jen otázka času, než se projeví. Doufala jsem, že to bude kratší úsek. Bylo to často totiž tak náročné, že řada z nenávistných lidí si dala tu práci, že našla moji adresu tady v Brně a posílala mi klasické dopisy. Dali si tu práci, že šli koupit známku a napsali třeba dvě tři sprosté věty, šli na tu poštu a poslali to. Hejtů bylo hodně. Jak teď ale vylézá pravda, tak se to utlumilo. Teď se objevují noví – to jsou ti, co stojí na té správné straně, na té Fialové… Ale co se týká covidu a vakcín, tak lidé už pochopili, že jsem měla pravdu, a co bylo dáváno za dezinformace, se ukázalo, že je pravda a že je otázkou času, že se dopídíme k novým věcem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Uvažujete o volbě hnutí STAČILO?
autor: Jane Frank
