Vidíte nějaký rozdíl mezi letošní prezidentskou kampaní a kampaní před první přímou volbou hlavy státu před pěti lety?
V první volbě bylo tehdy víc osobností, které měly srovnatelnější výsledky. Tady odstup mezi druhým a třetím kandidátem nedával moc šancí, aby do toho promluvil někdo další. Také vnímám, že hodně kandidátů se profilovalo proti Miloši Zemanovi. Z tohoto pohledu by asi bylo vhodnější, kdyby v příští volbě bylo víc kandidátů, kteří budou soutěžit v nějakých pozitivních vizích.
Jak si to vysvětlujete? Není to tím, že současný prezident je kontroverzní osobnost, který společnost rozděluje, takže většina kandidátů měla potřebu se distancovat od jeho způsobu výkonu prezidentského mandátu a nabídnout změnu?
Já bych nedělal závěr, že za rozdělení společnosti nese odpovědnost prezident, když se podíváme na výsledek sněmovních voleb a na situaci, že Poslanecká sněmovna je také prakticky rozdělena na téměř dva nesmiřitelné tábory. A věřím tomu, že pokud by byla lepší kultura dialogu ve společnosti, sebekontroverznější kandidát nezpůsobí tak hluboké příkopy, že kdyby v Praze někdo v práci řekl, že volil pana Babiše, stane se téměř obětí nějaké šikany. A to je věc, za kterou nemůže prezident Zeman.
Ing. Miloš Zeman
Překvapilo vás, že tentokrát žádná z politických stran nepostavila do boje o Hrad svého kandidáta? V roce 2013 v přímé volbě soupeřili kandidáti více stran – například ODS, ČSSD i KDU- ČSL – Přemysl Sobotka, Jiří Dienstbier, Zuzana Roithová.
Ono už v roce 2012, když jsem kandidoval do Senátu, bylo patrné, že lidé tu stranickou politiku moc nemusí, že se jí přehltili. V kontaktní kampani byly časté dotazy, jestli jsem členem nějaké politické strany. A kdybych řekl ano, byl bych pravděpodobně odepsán. Pak tedy bylo asi moudřejší v této druhé volbě zvolit taktiku nebýt spojován s nějakou politickou stranou.
Někteří poslanci i vaši kolegové v Senátu podepsali kandidaturu několika prezidentským kandidátům. Jaký je váš názor, měli by zákonodárci podpořit kandidaturu více uchazečů o Pražský hrad?
To je typická ukázka existence rozdělení, které není způsobené panem prezidentem. Někteří senátoři za KDU-ČSL podepsali kandidaturu panu Hilšerovi, jiní panu Fischerovi, někteří ani jednomu, protože podporovali pana Drahoše. Bývalý ministr zahraničí za KDU-ČSL Cyril Svoboda začátkem loňského roku doporučil, aby senátoři provedli jakýsi předvýběr osobností, které zvažovaly kandidaturu na Pražský hrad, našli širší shodu na některé z osobností a tu podpořili. Apeloval na všechny senátory, nejen na senátory KDU-ČSL, aby se pokusili najít větší míru shody. A to se nestalo. Přes tento apel rozdělili lidovečtí senátoři podporu pro tři kandidáty. To je pěkná ukázka toho, že rozdělení, které tady panuje, primárně panuje mezi lidmi, není dáno nějakým vnějším faktorem, nebo ne do té míry, jakou tomu média přisuzují.
Měla jsem na mysli případ, kdy jeden a tentýž senátor svým podpisem umožnil kandidaturu několika osobností.Vyjadřovalo se k tomu Ministerstvo vnitra, padly stížnosti, že je to nepřípustné, nakonec rozhodl soud, že žádný z kandidátů kvůli tomu ze hry nevypadne. Jak se na to díváte?
Já mám za to, že jeden poslanec nebo jeden senátor by měl podpořit jen jednoho kandidáta. Bral jsem jako hodně nešťastné stanovisko Ministerstva vnitra, že jeden zákonodárce může podpořit kandidaturu více zájemců o post prezidenta, a jako překvapivé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že by měla být jedna podpora jednoho zákonodárce, ale současně všechny kandidáty i s tou duplicitní podporou tam nechal. To mi přišlo trochu kontroverzní.
Myslíte si, že je třeba zákon o přímé volbě prezidenta nějakým způsobem upravit? Ať už jde třeba o podporu kandidatury ze strany zákonodárců nebo o transparentnost financování volební kampaně. Teď jsme viděli, že všichni kandidáti měli transparentní účty, přes které šly všechny jejich příjmy včetně sponzorských darů i výdaje, ale kampaň prezidenta Miloše Zemana, inzeráty i billboardy, byla financována přes spolek Přátelé Miloše Zemana, takže nebylo a není jasné, odkud na ni plynuly peníze. Nepovažujete to za obcházení zákona?
Asi by bylo dobré zákon upravit aspoň v nejmarkantnějších případech, jako je jeden zákonodárce, jeden kandidát, stejně tak regulace tzv. třetích stran. Myslím, že nějaké zpřesnění by mělo proběhnout. Jsem si vědom, že u regulace reklamy třetích subjektů to může narážet na nějaká ústavní práva a svobody podnikání atd., ale nějaký pokus ke zpřesnění by tam být měl. Jako problém ale vidím i výklad příslušného úřadu, že podpora od ostatních kandidátů se nezapočítá do finančního limitu pro kampaň. Takový výklad podle mne neférově zvýhodňuje pana Drahoše.
V prvním kole probíhala předvolební kampaň poměrně kultivovaně, prezident Miloš Zeman se neúčastnil diskusí s dalšími osmi prezidentskými kandidáty, ve druhém kole se začaly objevovat hanlivé inzeráty v médiích, které se snaží navodit představu, že Jiří Drahoš je nějaký vítač. Jak se díváte na tyto projevy a neobáváte se, že mohou ještě přitvrdit, když si vzpomeneme na lživé útoky příznivců Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi ve druhém kole první přímé volby hlavy státu?
No, nelze to vyloučit. Ale tvrdím, že pokud je společnost kultivovaná, tak by na tyto pokusy neměla příliš dát. Jestli na ně dá, pak budeme mít takového prezidenta, jakého si národ zaslouží.
Jakého byste si přál prezidenta? Co by měl podle vás splňovat dobrý prezident?
Je důležité, aby se u té osobnosti skloubily dvě věci. Jednak obal, ale i obsah. Když uvedu příklad dvou britských premiérů, Chamberlain byl osobností, která byla velmi slušná, vysoce kultivovaná, diplomatická, z tohoto pohledu ten obal, forma, byla na sto procent. Ale podepsal Mnichovskou dohodu, to znamená, že v nějakém konkrétním rozhodnutí selhal. Oproti tomu Churchill na formu moc nedbal, tu si dal cigáro, támhle skleničku, tady utrousil nějaké silnější slovo nebo vyjádření, ale na druhé straně se mu podařilo mobilizovat Británii proti nacismu. Bylo by vhodné, aby prezident vystupoval slušně, kultivovaně, a současně aby neustoupil nějakému tlaku.
Myslíte z východu nebo ze západu?
Odkudkoli.
A už jste rozhodnut, kdo ze dvou prezidentských kandidátů se víc přibližuje vašim představám?
Pro mne osobně je to velké dilema. Rozhodně si vyčkám na debaty, které nás čekají. Kdybych měl říci, co se mi u obou kandidátů nelíbí, je to příklon k přijetí eura. To považuji za zásadní problém, protože prezident může přímo tuto otázku ovlivnit tím, jak najmenuje bankovní radu ČNB. Nový prezident bude během pěti let měnit všechny členy bankovní rady, to jsou rozhodující opinionmakeři ve vztahu k vládě, která bude rozhodovat o tom, jestli euro ano nebo ne. Nedovedu si představit, že by vláda rozhodla o přijetí eura, kdyby bankovní rada řekla euro ne, pozor, je to měnový Titanic, čtrnáct z devatenácti států eurozóny nesplňuje maastrichtská kritéria, je pro nás riziko na tento Titanic vstoupit. Nedovedu si představit, že by si vláda vzala odpovědnost za to, že by jednala proti doporučení osobností, které mají na starosti monetární politiku.
Já jsem se vždycky voleb zúčastnil, vyjma druhého kola prezidentských voleb v roce 2013 a z tohoto důvodu zvažuji, jestli tuto výjimku znovu neuplatním. U pana Zemana oceňuji návrh na přesun velvyslanectví České republiky do Jeruzaléma, ještě předtím, než podobně uvažoval v případě amerického velvyslanectví Donald Trump, to považuji skutečně za projev odvahy a vnitřní síly, kterou nespatřuji u pana Drahoše. U něj zase lze pozitivně hodnotit slušnost a nekonfliktnost. Pozitiva i rizika u obou kandidátů vnímám zatím jako vyvážená. Nelze vyloučit, že někdo ještě v debatách pozitivně překvapí.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
