Nedávno jste uvedla, že krize kvůli novému koronaviru paradoxně přináší i šance. Jaké šance se v této, nebo po této krizi nabízejí?

Krize často otevírají okno příležitosti. V našem případě se v tom pozitivním smyslu slova nabízí využít koncentrace změn ve světové ekonomice a přeměnit naši ekonomiku – posílit postavení domácích subjektů, pustit se do strategických otázek, jako je definice potravinové soběstačnosti a kroky k ní směřující. Platí ovšem, že řada ekonomických hráčů ví, že krize je výjimečná událost. A těch, kteří si naopak přejí zakonzervovat pozici České republiky v subdodavatelské pozici, taky není málo. V současné situaci, kdy se ukazuje zranitelnost dlouhých výrobních řetězců, se pro ně bude nabízet přesunout výrobu do střední Evropy, využít přetrvávajících nižších mzdových nákladů a prohloubit naše postavení subdodavatelské ekonomiky. Toto riziko je zcela reálné.

A jak šancí správně využít? Jaké zásadní změny by podle vás měly nastat?