Po minulém rozhovoru, ve kterém jste mimo jiné zmínil, že uprchlíky chápete spíš jako „vetřelce“ a migraci jako řízenou zvenčí, následovala řada reakcí. Mimo jiné, že „jde o fašismus z úst paranoidního blázna“. Co si o tom myslíte?
To jsou nálepky. I bolševici je rádi dávali. Kdysi jsem měl politruka, který, když se trochu napil, vyprávěl studentům, jak odzbrojoval německé vojáky kolíčkem na prádlo. Například tento člověk mi dával nálepky, že jsem levý Trockista nebo anarchosyndikalista a ani nevěděl, co to je. Existuje řada lidí, kteří mají tendenci teoretizovat. Mám kamaráda, který takové situace označuje jako „chytání hadů cizíma rukama“. Co tím chci říci? Pokud chceme hovořit o demokracii, můžeme zmiňovat názory a hledat řešení, ale od některých kritiků návrhy na řešení nevidím. Ať si tito lidé zajedou do Kurdistánu, podívají se na to, jak vypadá běženec, seznámí se s prostředím táborů, kde ve stanech žijí desítky tisíc uprchlých Kurdů. Vím, jak vypadá skutečný uprchlík. Takže mohu o vykrmeném běženci říci, že nejde o uprchlíka, ale o vetřelce.
Připravuje se další evropský summit, kde se budou řešit kvóty. Premiéři zemí visegrádské čtyřky s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem při jednání v Bratislavě odmítli přerozdělování uprchlíků v rámci Evropské unie na základě kvót. Jak vnímáte aktuální situaci?
Zvedl se hlas proti nejen u nás. Němci, Finové, Norové, Švédové vědí, že lidi, které v dobré víře přijali, za to nejen, že vůbec vděční nejsou, ale situaci spíš využívají ve svůj prospěch a prospěch těch, kteří mají přijít. Německo by si mělo uvědomit, že se stalo zemí zaslíbenou, kam je směrována většina běženců. A opět připomínám, že je jen těžko napadlo v osamění za dlouhých zimních večerů, aby se vypravili do Německa. Jsou směrováni, mají informace o azylové politice, vědí, že tam žijí silné komunity jejich pobratimů, kteří už s ohledem na islám mají povinnost se o ně postarat. Nespoléhají pouze na německý sociální systém, ale také vědí, že muslimové mají povinnost pomáhat potřebným.
Evropská unie se musí začít zabývat i příčinami a tou je, že někdo rozbil fungující státy. A tak se opět ptám, komu poslouží oslabená Evropa, kterou oslabí statisíce lidí, kteří budou zatěžovat sociální, vzdělávací systém a policejní aparát? Budou sem infiltrováni i lidé, kteří to s Evropou vůbec nemyslí dobře, a které jako předvoj pošle umělý chalífát přinejmenším i proto, aby od sebe odlákával pozornost.
Někteří komentátoři zmiňují, že právě odmítání uprchlíků je projev xenofobie. Je jistá část veřejnosti tak drsná, radikální?
Líbivoučké a zdánlivě pseudohumánní hesla nevěstí nic dobrého. Tito lidé tahají za konec provazu, který jim někdo doporučil. Mezi lidmi, kteří pseudohumanismus prosazují, je i řada těch, kteří úmyslně chtějí evropské společnosti škodit. Nenavrhují řešení, nenavrhují ani to, že bychom měli do míst, kde problém vznikl, přivést bezpečnostní týmy, které by zjistily relevantní informace o tom, zda jsou lidé skutečně ohrožení válkou nebo zda jde o ekonomickou imigraci. Podívejte se na postoj Turecka. Nechtějí uprchlíky, protože mají zkušenosti a také relevantní informace od bezpečnostních složek. Naši hoši ve svatém nadšení říkají, že se neumíme podělit atd…Těžko se budu dělit s někým, o kom jsem přesvědčen, že přichází se zlým úmyslem. Přicházejí posílit složku, se kterou mají problémy Belgičané, Holanďané, atd. Problémy s radikály, kteří slyší na jednoduchá hesla a nechají se zlákat k tomu, že jsou více problémoví než užiteční, už tady jsou.
Psali jsme:
Jak vnímáte informace, které popisují skutečně velké utrpení některých uprchlíků. Není vám jich líto?
Mně je líto dětí, které zahynuly ve vlaku do Beogradu, který letectvo jistého společenství docela klidně zbombardovalo. Jak chcete mezi běženci rozlišit, kteří jsou potřební, a kteří jsou potřebnější? V naší společnosti vždycky nějak vyhrává ten, kdo je hlasitější, ukřivděnější, drzejší a sprostější a jsem plně přesvědčený, s ohledem na své zkušenosti z Kurdistánu a Iráků, že bez znalosti, odkud utíkají, proč a bez znalosti jejich mentality, výchovy a založení, to nedokážeme rozklíčovat. Vemte si, jak jsou vedeni k poslušnosti. To si nedokážeme vůbec představit! Od malička jsou vychováváni k naprosté poslušnosti, to není poslušnost, to je naprostá poslušnost. Jsou vychováváni k víře. Ne k víře uvědomělé, ale bezvýhradné. Nevěřím tomu, že by někdo jako imigrační úředník dokázal v krátkém čase rozlišit, kdo je více či méně trpící. Chyba už byla pustit je na teritorium Evropské unie. Vadí mi na tom, že si někdo potřebnost zaplatil. Je nutné hledat možnosti, jak těmto lidem pomoci, u nich doma.
Na to jsem ochoten dát svůj měsíční plat. Jen podstatnou část této hotovosti by nesměly spolknout organizace, které se tváří, že pomáhají, těch už máme dost. Například „Člověk v písni“, protože všichni ti, co tam pracují, si mohou zazpívat…
Hovoříte o investování peněz do pomoci přímo v problémových oblastech, zajištění pořádku. Myslíte si, že se takové řešení obejde bez vojenské síly?
Použití násilí je vždy až to poslední. Stále jsou lepší i léta neúspěšných jednání… ale, pokud jde o násilí v severním Iráků a Sýrii, tak podpořit masivní operaci, vyčistit prostor od lidí, kteří jsou v podstatě žoldáci… Nezastírejme si skutečnosti. Hovoříme o tom, že tam fungují nějací vojáci Islámského státu. Ne, to jsou žoldnéři, kteří neumí nic jiného než bojovat. Když pásli kozy, někdo jim vtisknul do hlavy, že někde může být lépe, že mohou získat ženy a pohádkové peníze. Tak vzali kalašnikov a šli bojovat. Když se boj nedařil v Iráku, tak ho přenesli do Sýrie, a když se nedařil tam, bojovali v Bosně a Hercegovině. S těmi se bude muset udělat pořádek. Připomeňme revoluci Arabského jara. Revoluce má nechutnou vlastnost, že požírá své dětičky a u toho požírání budeme muset asistovat a jejich řádění učinit přítrž. Jinak budeme zase jen krmit média informacemi o řezání hlav. Mimochodem je to nechutnost a právě šířením těchto informací nabádáme lidi s narušenou psychikou, aby se realizovali po boku bojovníků Islámského státu. Utnout tyto informační toky a zasáhnout tvrdou rukou.
Evropa každopádně řeší i další bezpečnostní hrozbu. Ruská armáda letos zařadí do výzbroje více než 40 nových mezikontinentálních střel schopných prý proniknout jakoukoliv protiraketovou obranou. Americký ministr obrany Ashton Carter v Berlíně potvrdil záměr Spojených států rozmístit ve východoevropských zemích těžkou vojenskou techniku. Hovoří se o přesunu jaderných zbraní. Co si myslíte o tomto vývoji?
Opět se snažíme posuzovat činy a charakter jiných národů. Já jsem hrdý na to, že jsem Slovan a budu to vždy zdůrazňovat. Rusové vědí, co chtějí a i když měli své výkyvy, nikomu se nepoddali. Na výzvy, které před ně současnost staví, reagují jinak. Pokud dávají do výzbroje další a další jaderné zbraně, někde musí být začátek. Já bych poukázal na jednu zásadní absenci. Mlčí umělci, spisovatelé, osobnosti, situaci podceňují a říkají si: „Nás se to nebude týkat.“ Válka s Ruskem by se týkala naprosto všech. Naprosté většině pitomců ušlo, že na Rudém náměstí v Moskvě nejen pochodovali ruští vojáci, ale také Číňané, Srbové, Indové. Co znamenají přípravy na rozmísťování zbraní v pobaltských vylidněných republičkách, kde naprostá většina Litevců, Estonců, Lotyšů dnes pracuje jinde. Komu slouží harašení zbraněmi? Boje za mír? Za jaký mír? Rusové zabrali kousek území na jihu v Černém moři. Tak s nimi jednejme. Běžte z Krymu pryč, udělá se demilitarizované pásmo a pojďme jednat. Ale v dnešní době rozmísťovat zbraně při tak sofistikované technice? Staří sedláci říkali: „Kobyla, když chcípá, tak kolem sebe nejvíc kope.“ Když se dívám na současnou situaci… tento příměr se mi zdá vhodný. Vojenská síla se používá jen dočasně. Každé vítězství je jen dočasné řešení na pár let, nehledě k tomu, že naši hoši a děvčata by měli pamatovat i na to, že pro naše národy bylo dlouhé období míru předzvěstí velké katastrofy. Po husitských válkách chyběla třetina obyvatelstva, když už nic, u Lipan jsme si dali sami přes hubu. Tomu říkám Lipanský syndrom. Vždycky říkám, že my nepotřebujeme vnějšího nepřítele, my se zničíme sami. Před třicetiletou válkou bylo také dlouhé období míru, ale pak už chyběly dvě třetiny obyvatelstva. Máme 70 let po válce, opět dlouhé období míru, myslím si, že důsledky další války…. Zkrátka třikrát a dost. Je v nejvlastnější zájmu rozumných lidí, vědců, umělců, všech, volat po míru! Volání po míru by mělo být dostatečně hlasité. Myslím si, že každý hlas, který dolehne k uším více lidí, je více než potřebný. Ne dávat si nálepky, ale jeden druhému naslouchat a udělat závěry, které budou potřebné pro středoevropský prostor. Nejsem přesvědčený o tom, že by se Rusové a Čína dali vojensky porazit, možná v krátkodobém horizontu by to tak vypadalo, jinak je to patová situace.
Jistě, ale to, co by se zdálo nemožné, je realita. Když rozmístí Spojené státy jaderné zbraně, tak se dá předpokládat, že Rusové rozmístí další…
Jistě. Představte si situaci, že jeden ruský bombardér vypustí rakety nad Atlantikem. Bavil jsem se nedávno s jedním geologem a ten konstatoval: „Američané jsou úplně blbí. Vůbec nepočítali s tím, že by Rusové zasáhli dvěma třema atomovkama Yelowstonský národní park.“ Divil jsem se, proč uvažuje o této lokalitě. Jenže, pod parkem je stratovulkán a sami Američané spočítali, že do několika týdnů přestávají Spojené státy jako území obyvatelné pro lidi existovat, pokud vybuchne. Rusové nemusí mít car-bombu. Jak mi pregnantně dotyčný geolog vše vysvětloval, také dodal, že ve výsledku bychom alespoň měli dostatek kamení. Na ně by ti poslední lidé, kteří by zbyli, mohli vytesat svou poslední zprávu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
