Máme za sebou pokus o vyslovení nedůvěry vládě premiéra Andreje Babiše. Co podle vás toto hlasování ukázalo o vládě a co o opozici?
Nejprve začnu obecně. Určitě to, že se schází tak velká shromáždění, kde je třeba 250 tisíc lidí, je vážný signál společnosti, který nelze brát na lehkou váhu a je potřeba tento fakt vnímat. Na druhou stranu Milion chvilek pro demokracii zatím předvádí aktivitu, která znamená sdružování lidí a je to vlastně sdružování lidí ad hoc – vždy na nějaké shromáždění. A zatím to není formace nové politické síly. Do příštích voleb by mělo váhu, kdyby z toho vznikla politická strana, nebo hnutí, a to je ale úplně jiný úkol, který zatím v intenci Milionu chvilek není.
Jde v přítomném okamžiku o vážný signál, který se musí brát vážně, ale co se politické soutěže týká, bude rozhodující, kdo se přihlásí a kdo bude v soutěži při volbách. Teprve uvidíme, zda tu energie bude a v jaké síle, to nyní nikdo neví.
Pokud jde o vládu, tak vláda v tomto ohledu samozřejmě nebyla ústavně ohrožena, protože poměr sil v Poslanecké sněmovně se nezměnil, a podle toho, co zaznělo, jsme na nic nového nepřišli, ani ze strany těch, kdo vyvolali hlasování o nedůvěře. Zároveň vláda využila situace k tomu, že ministr za ministrem popisoval, co všechno ve svém resortu udělal. Takže v čase, kdy se lidé dívali na televizi, ministři sdělovali, co všechno vykonali.
Využily to v uvozovkách obě strany. Opozice ukázala: jsme tu a náš boj nevzdáváme. Vláda zase využila tento čas velmi užitečně k tomu, že ministr za ministrem udělal výčet vykonaných věcí.
Řekl jste, že to velké množství lidí na pražské Letné je vážný signál o nějaké situaci ve společnosti a je třeba ho brát vážně. Činí tak premiér Andrej Babiš?
Vážně se vzít musí, ale jak to bere premiér, je otázka. Já si myslím, že komunikačně to bere vážně. Na druhé straně politická soutěž je politická soutěž a náš ústavní systém je založen na svobodném vzniku a soutěži politických stran. Změna poměrů může nastat pouze volbami a ve volbách musí soutěžit ti, kdo mohou. Politické strany a hnutí. Nikdo jiný to nemůže udělat. Nejsme v roce 1989, v tom nesouhlasím s těmi, kdo podporují Milion chvilek pro demokracii – nejde o zásadní změnu systému vládnutí v České republice, jsme demokratickou zemí.
Mnoho se mluví o vládě odborníků i změnách, které se na ministerstvech konají. Během vlády Andreje Babiše se jich vystřídalo už hodně. Ukazuje to na problémy ve vládě, nebo tomu přikládáme příliš velkou váhu?
Podle mne to neznamená nic zásadního. Když se podíváte na minulé vlády, byly změny ministrů podobné, takže se neděje něco, co by vybočovalo ze standardu. Je v pořádku, když premiér obměňuje členy vlády, protože tím připomíná, že to nemají jisté a musejí se snažit. Dojde také k jistému odsíření kabinetu, protože přijdou noví lidé do týmu a mohou vnést něco nového, novou energii, to vládě jen svědčí. Pokud nejde o kaskádovitou změnu – každý týden aspoň jedna obměna, tak to vládě jen prospívá. Drobná změna jen prospěje.
Psali jsme:
Jak se díváte na celou situaci kolem ministra kultury? Prezident odmítl demisi ministra kultury. Tentokrát se mluví o vážném narušení ústavnosti…
Když se psala Ústava, já jsem psal celou partii výkonné moci. Tehdy jsme samozřejmě vyloučili, a stále si na tom trvám, jakékoliv lhůty. Není možné svazovat předsedu vlády nebo prezidenta republiky nějakými lhůtami, protože je psána pro případy, které mohou být mimořádné. A pak každá lhůta komplikuje život. Z druhé strany se musí jít po podstatě smyslu Ústavy, což je, že člena vlády navrhuje a odvolává předseda vlády a prezident republiky má zejména u odvolání konat okamžitě.
Vláda nese odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně a před chvíli jsem řekl, že i dobrá změna vlády vede k odsíření týmu, což může vést k vnitřní aktivitě vlády. Jde tedy o strategii vlády a do toho nemá prezident co vstupovat. Má umožnit, aby dobře vládla. Kdyby se dělo něco nestandardního, tak bych pochopil, že prezident zasahuje. Ale nic zásadního se neděje. Já kategoricky nesouhlasím s tím, že jde o vydírání. Jde o legitimní požadavek předsedy vlády, aby prezident republiky podle vůle předsedy vlády vyměnil ministra kultury. Tím nehodnotím samotného ministra, jde o otázku ústavní.
Na druhé straně jsem proti tomu, aby se na prezidenta republiky podala žaloba, protože kdyby se podala žaloba – hypoteticky – může říci, že počká až na vyřešení u soudu. Pak se bude čekat řadu měsíců, než rozhodnou soudy. V tu chvíli se celý proces oddálí. Mé doporučení je, aby premiér s předsedou ČSSD na prezidenta tlačili, případně může i Poslanecká sněmovna, aby konal, protože prezident konat má, a znovu opakuji, o žádné vydírání nejde.
Ing. Miloš Zeman
Když jsme teď zamířili k prezidentovi i premiérovi. Máte i své zkušenosti se zahraniční politikou. K zahraniční politice u nás se kromě ministra Tomáše Petříčka vyjadřuje také prezident Miloš Zeman, aktivně vystupuje i premiér. Jak se daří podle vás slaďovat politiku těchto tří úřadů?
Za zahraniční politiku nese odpovědnost vláda. Je důležité, aby se na prvním místě synchronizoval postoj vlády. A vláda to má v ruce nepřímými nástroji – třeba schvaluje zahraniční cesty, které jsou financovány ze všeobecné pokladní správy, takže bilaterální a multilaterální cesty do zahraničí. Tedy vláda má přehled, kdo kam jede a jak jedná. Je samozřejmě důležité, aby vláda byla synchronní. Já samozřejmě nevěřím, že se podaří absolutně synchronizovat prezentaci hlavy státu a předsedy vlády, protože dosud jsme měli všechny prezidenty republiky výrazné osobnosti a všichni nějakým způsobem vybočovali z konceptu vlád, takže z toho mě hlava nebolí.
Mně vadí jiná věc. Zajímalo by mne, kolik má třeba prezident České republiky pozvání do zahraničí, nebo kolik lidí potvrdilo, že navštíví prezidenta u nás. Jde mi o naši zemi, jak je naše země vnímaná a jestli jsou jiné hlavy státu rády a připraveny jezdit do České republiky, či zda dostává pozvání ze zemí, jako je Francie, Německo, Holandsko, Spojené státy americké... To mě trápí více než jaké jsou výroky navenek. Zdá se mi, že se nesladí nikdy.
Jak si tedy myslíte, že nás zahraničí vnímá?
Svět je jedna velká vesnice. Všichni vědí, že zahraniční politika je věcí vlády, takže všechny zajímá, co říká předseda vlády a co říká ministr zahraničních věcí. Co se týká prezidenta, přikládají tomu váhu, ale vědí, že nemá v ruce výkonnou moc. Má velký vliv, ale nemá reálnou moc. Dokonce každé rozhodnutí republiky potřebuje podpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena. Bez souhlasu vlády nemůže rozhodovat. Takže samozřejmě bych byl rád, kdyby úplná synchronizace byla, ale nejsem naivní, abych věřil, že se podaří.
V posledních letech se hodně mluvilo i o tom, jak prezident s premiérem Andrejem Babišem spolupracují, ať už vědomě, či nevědomě. Jak to podle vás vypadá nyní?
Nevnímám nyní nějaký zásadní konflikt, nedokážu to posoudit. Na druhou stranu předseda vlády jasně ukazuje, že všude tam, kde jsou naše spojenecké vztahy, je předseda vlády aktivní. Ať už jde o naše vztahy s jinými státy, či klíčovými evropskými státy, sám premiér říkal, že to má s prezidentem rozdělené, prezident se stará spíše o Čínu a Rusko a o zbytek světa se stará předseda vlády. Jestli takovou dohodu mají, nebo nemají, netuším.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
